(smích) Ne, máme pohodový vztah. Nijak bych to víc nekomentoval, je to play off. Vyhráli jsme, do půlnoci budeme o tomhle utkání přemýšlet a pak už se začneme soustředit na další zápas.
Sparta je partnerem filmu Bitva u Thermopyl. Vy jste v sobotu dvakrát měli bitvu u Duby…
Nebyl jsem u toho na ledě, ale brankáře si musíme chránit. I za cenu vyloučení musíme ukázat, že brankoviště je naše území.
Myslíte si, že může být větší důraz v Dubově brankovišti novou libereckou taktikou?
To nevím. Jim ale po druhé třetině nic jiného nezbývalo, prohrávali 1:4. Museli tedy dát nějaký gól nebo aspoň provokovat. Ale zda to byla jejich taktika, to nevím, do hlav jim nevidím.
Liberečtí si po sobotním zápase stěžovali na přihrávání faulů sparťanskými hráči, Zíb by dokonce Michalu Sivkovi přidělil Oskara. Co vy na to?
(povzdech) Nekomentoval bych to. Když si to ten hráč myslí, tak je to asi pravda. Každý soudný člověk si udělá o hře obrázek sám… A navíc Oskar je hezká cena ne?
Co jste říkal na atmosféru sobotního semifinále?
Mám rád vypjaté zápasy a navíc ty, které se hrají před hodně diváky. Soupeři na mě pokřikovali, lidi fandili, prostě super. (úsměv)
Kolikrát za zápas si tak s nějakým protihráčem na sebe něco zakřičíte?
Já to během zápasu ani moc nevnímám, nevím. Ale může to být tak každé druhé či třetí střídání, je to podle situace.
Myslíte si, že máte výhodu v tom, že dokážete udržet nervy více na uzdě?
Nevím, každý divák si to musí posoudit sám.
Co jste si povídal s Jakubem Čuttou na trestné lavici?
On na mě něco začal řvát, ale já jsem mu bohužel nerozuměl, ono tam není moc slyšet.
Postupně jste se k sobě přibližovali. Bylo štěstí, že byl mezi vámi stolek časoměřičů?
Ne, to ne. Šli jsme k sobě proto, abychom se slyšeli. Ale poprat se stejně nemůžeme. Nikdo z nás nechce shazovat rukavice, aby nedostal trest do konce zápasu.
Do zápasu zasáhl i obránce Ján Tabaček, který musel v pátek v průběhu zápasu odjet do nemocnice po zásahu pukem do zubů. Nebyli jste trochu překvapení, že bude hrát i po chirurgickém zásahu?
Věděli jsme hned po pátečním zápase, co s Tabym je. Říkal nám, že to je v pohodě, takže jsme ani udivení nebyli.
Ve čtvrtém semifinále byl poměr vyloučených devatenáct – devatenáct…
Bylo jich trochu hodně. Byl to však vypjatý zápas, hop nebo trop. Rozhodčí… Nic. (Hanzlík narážel na zákaz vyjadřování se k výkonu arbitrů v den zápasu) Byl to klíčový zápas celé série, máme teď na své straně tři mečboly.
Už třináct zápasů jste doma v play off neprohráli. V čem tkví kouzlo T-Mobile Arény?
To už je to tolik zápasů? Tak to je hezké. Moc nám doma pomáhají diváci, fandí nám při jakémkoliv stavu. Přátelé, kteří za mnou jezdí z Mladé Boleslavi, jsou atmosférou udivení. Máme takové heslo: Náš domov – náš hrad. Pomáhá nám také širší kluziště.
Jste krůček do finále. Už začínáte otci shánět holiče, který mu obarví vlasy, jak jste mu slíbil?
Ještě ne, je na to ještě čas. Až vyhrajeme, tak mu snad vlasy obarvím sám. (smích)
