První přípravný zápas, návrat do sparťanského dresu a vítězství. Předpokládám, že po utkání vládne spokojenost...
Ještě aby ne… Liberec už za sebou jedno utkání má, my jsme nastoupili k prvnímu zápasu. Na začátku tak muselo být vidět, že na nás vlítli, a v prvních minutách na tom byli mnohem líp. Pak jsme se chytli i my. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Z naší strany tam byla spousta dobrý věcí, ale byly tam i chyby. Na první zápas to ale byla paráda.

Máte za sebou deset dní tréninku na ledě, první zápas s Libercem, navíc v pekelném horku. Bylo během zápasu znát, že tělo ještě není zvyklé na zápasový zápřah?
Samozřejmě. Hlavně je strašné teplo a cítíte to i v hale na ledě. To, že na ledě začínáme, jsem vnímal zvlášť v oslabeních, která jsme hráli. Od toho ale přípravné zápasy jsou, aby si člověk zvyknul, dostal se do zápasového rytmu, do tempa. Každý další zápas by to mělo být jen lepší.

Do Sparty se vracíte po roce v ruské KHL a po vašem návratu se trenér Jandač nechal slyšet, že vy se nebudete muset složitě začleňovat do týmu, protože se vracíte domů…
Já se domů vracím už poněkolikáté. Vždycky jsem si na rok jen někam odskočil, pak jsem se vrátil (usmívá se). Jsem rád, že jsem ve Spartě podepsal na delší dobu, na tři roky. Odpadají starosti a stresy, co bude další rok. Vím, že budu tady a že budu dělat maximum pro úspěch.

Podle vyjádření trenérů budete týmovou jedničkou…
To neřeším. Je před sezonou a v jejím průběhu může být všechno jinak. Je důležité, aby si tým zvykl na oba gólmany. Ať to není jen o jednom brankáři a aby na mužstvu nebylo znát, jestli chytá jeden nebo druhý.

Mezi vámi a Janem Lukášem a Lukášem Langerem je věkový rozdíl osm, respektive deset let. Vnímáte svojí roli i jako roli učitele, mentora?
To tedy nevím (se smíchem). Jsou to oba mladí kluci, kteří mají všechno před sebou a jsou v začátcích. Musejí si zvyknout na hokejový koloběh, projet si stadiony a posbírat zkušenosti. Já už jsem si něco odchytal – když za mnou s něčím přijdou, tak jim určitě pomůžu, poradím…

Vracíte se do Sparty ve chvíli, kdy se stěhuje do O₂ areny. Jak se na tuhle změnu těšíte?
V Holešovicích byla Sparta dlouho, je s nimi spojená, je to tradice, na druhou stranu ale platí, že O₂ arena je moderní hala se skvělým zázemím. Vždyť i v anglické fotbalové lize mají tradiční týmy moderní stadiony, které vyměnili za ty slavné a legendární. Doba jde dopředu a holešovická hala je opravdu stará. Přesun do O₂ areny je určitě na místě. Domácí prostředí si tam vytvoříme a věřím, že nám pomůžou i fanoušci. Zvládneme to s nimi společně.

Má pro vás jako pro gólmana O₂ arena nějaká specifika?

Proti Liberci jste odchytal první zápas s novým číslem. Dvaačtyřicítku jste vyměnil za číslo 24. O gólmanech se říká, že jsou pověrčiví, necítil jste se v brance malinko nesvůj?
Ne, ne, číslo mám naštěstí na zádech, takže jsem ho neviděl (směje se). S Michalem Barinkou jsme se takhle domluvili. Ta dvaačtyřicítka stejně kdysi vznikla z 24, tak jsem to letos otočil a uvidíme.

A nezkoušel jste Michala Barinku přemluvit, jestli vám tu dvaačtyřicítku nenechá?
Trošku jsem to zkoušel (směje se). Bavili jsme se o tom, ale pak jsem si řekl, že to nebudu lámat přes koleno a letos to zkusím takhle.

Jak to vůbec mezi hráči v takových chvílích funguje? Číslo bere ten, kdo je, řekněme, služebně starší?
Tak ve Spartě jsem služebně starší já, ale celkově je o pár měsíců starší Bari. U nás to ale bylo o dohodě. Známe se dlouho, od nějakých patnácti jsme spolu jezdili po různých mládežnických reprezentačních výběrech, tak jsem to nechtěl moc hrotit.

Máte za sebou zápas s Libercem, v přípravě vás čeká z českých týmů už jen Slavie. Zbytek zápasů odehrajete proti zahraničním mančaftům. Nechybí vám v přípravě i další české týmy?
Nechybí. Pro mě je konfrontace s evropskými týmy příjemná. S každým týmem z extraligy hrajeme v sezoně čtyřikrát a týmy se obvykle tolik neobměňují, takže si nemyslím, že by nás na začátku sezony někdo překvapil.