V průběhu utkání musel dvacetiletý Pöpperle čelit čtyřem nájezdům plzeňských hráčů, přesto své beky neokřikoval. “Já jsem jim nic neříkal. Něco jim vytkli trenéři. Prostě to vyplynulo ze hry, a naštěstí to dobře dopadlo. Nepatřím k brankářům, kteří by moc na beky křičeli pokyny. Snažím se jim pomáhat, ale neřídím je,“ sděluje Tomáš Pöpperle. Předehrávaný duel v Plzni naplnil tradici vzájemných zápasů. Vyhecované utkání plné agresivity a větších či menších potyček. “No on se proti Spartě vyhecuje každý tým. Každý se chce vytáhnout a hraje proti nám na sto deset procent,“ říká známou pravdu mladý náhradník.
Asi nejblíže k překonání výtečného Pöpperleho byli Plzeňští ve druhé třetině při jedné z přesilovek. “Jejich bek střílel od modré na teč volnému hráči před brankou. On to tečoval a mě puk zůstal někde pod rukou. Byla to asi nejnepříjemnější situace v zápase.“ Další složité situaci čelil Pöpperle v samém závěru základní hrací doby. Plzeň šedesát tři sekundy před koncem dostala výhodu dvojnásobné početní převahy. “ Já jsem ani netušil kolik zbývá do konce, snažil jsem se prostě chytat. Na časomíru jsem ani nepodíval abych nebyl zbytečně nervózní. Chtěl jsem za každou cenu dotáhnout zápas do prodloužení,“ svěřuje se skromný gólman.
V prodloužení už neměl Pöpperle skoro žádnou práci. Tu naopak měli útočníci Sparty. Usilovná práce se jim vyplatila. Potom co Cibák zlomil při buly hůl, využil přečíslení Jan Marek. “Než za Cibáka naskočila náhrada, už jsme jeli tři na dva. David Výborný na sebe stáhnul dva hráče Plzně a já jsem nahrál puk volnému Pepovi Řezníčkovi. Ten vystřelil a na mě zývala prázdná brána. Soustředil jsem se na zakončení a vyšlo to,“ popisuje rozhodující situaci Jan Marek.
Utkání bylo velmi dramatické, ale chybělo mu koření hokeje – góly. “Hrálo se hodně tvrdě, bylo k vidění hodně osobních soubojů. Takové zápasy mez Plzní a Spartou bývají. My jsme v posledních zápasech párkrát prohráli, a proto jsme dnes chtěli hrát dobře dozadu. Což se nám povedlo hlavně zásluhou výborného Tomáše v brance,“ chválí čtyřiadvacetiletý útočník.
Devět dní bez odehraného utkání může pro někoho znamenat vítaný odpočinek, pro někoho vypadnutí ze zápasového rytmu. “Každý hráč si asi potřeboval odpočinout. Někdo více, někdo méně. Měli jsme tři dny volno, v kterých jsme regenerovali. Potom jsem dobře potrénovali a uvidíme do budoucna zda nám to pomohlo,“ myslí si jindřichohradecký rodák.
I přes včerejší vítězství v prodloužení, je to pro Spartu pátý zápas v řadě bez tří bodů. “Na každé mužstvo může občas padnout jakási deka. Dvakrát nebo třikrát jsme si nechali utéct dvoubrankové vedení a zápas buď zremizovali nebo prohráli. Třeba ve Vítkovicích a v Litvínově jsme byli suverénně lepším týmem a body jsme domácím nabídli sami. Dnes jsme se na utkání soustředili úplně jinak a pomohlo to. Doufám, že se teď opět zvedneme a ve čtvrtek porazíme Pardubice,“ hledí do blízké budoucnosti extřinecký centr.
Ve druhé třetině kdy vyvrcholily vzájemné potyčky bitkou několika hráčů. V následné minutě se do sebe pustili další kohouti a došlo k málo vídané situaci. Na trestné lavici Sparty se tísnilo hned šest hráčů najednou. “Nepamatuji si, že bych něco takového ve své kariéře zažil. Bylo to hodné komické a já jsem se tomu musel smát,“ uzavírá střelec jediné branky zápasu.
