Viděl jsem, že dvě střely chytil do lapačky. Říkal jsem, si, že jí má dobrou a musím mířit do jiných míst. S blafákem taky nikdo neuspěl, já ho navíc ani moc neumím, tak jsem zkusil střelu pod lapačku nad beton. Jsem rád, že jsem na něj vyzrál.
Co jste si v hlavě říkal, když jste jel poslední a mohl jste rozhodnout…
Zápas byl příšerný. Pro mě od samého začátku hodně emoční. Hned při druhém střídání jsem si strhl hranu u brusle a musel jsem na broušení, vypadl jsem tak ze hry. Pak jsem se neustále hádal s rozhodčíma ohledně vhazovaní. Celé mužstvo jsme se navíc po celý zápas trápili, výkon byl hrozný. Když už jsme dali vítězný čtvrtý gól, Pardubice zase vyrovnaly. Proměnit penaltu bylo pro mě jediné řešení, jak si po zápase udělat dobrý pocit. Jinak bych měl těžký večer, hodně těžkou noc. Měl jsem dvě možnosti, buď neproměním a podtrhnu hrůzu, kterou jsme předváděli a nebo proměním a mužstvo nakopnu jiným směrem.
Říkáte, že jste se hádal s rozhodčími. Zlobil jste se na ně i při čtvrté brance Pardubic, kdy se od čárového nešikovně odrazil puk?
Já to v zápalu boje ani neviděl, jak se puk od rozhodčího odrazil. Tohle se mi těžko soudí, spíše nechápu pravidlo, když se snažím hrát buly do puku a jejich hráč mi jen zablokuje hokejku a nesnaží se nijak hrát kotouč. Já pak nemůžu dělat nic jiného než kopnout do puku a za to jsem posléze z vhazování vyhozen. Nestalo se mi to jen dnes, ale v každém z předešlých utkání. Podle mě musí jít z buly soupeř, když se nesnaží aktivně hrát puk. Možná si to pravidlo vykládám špatně, opravdu nevím.
V čem byly Pardubice nepříjemné?
Hrály ten svůj hokej, byly houževnatý u mantinelu. V obranném pásmu se puků rychle zbavovaly, hrály jednoduše. Naopak v útočném pásmu nás dokázaly zavřít. Rozhodly ale naše chyby. U první branky jsme měli puk na holi, odevzdali jsme ho. Druhý jsme dostali v přesilovce, kdy jsme měli puk na holích dokonce dvakrát. Nestalo se nám to poprvé a tyhle chyby nás stojí body i síly. Stále si říkáme, že to budeme hrát jednodušeji, bez přemýšlení a přesto znovu zaváháme a chyby opakujeme. Zkrátka jsme zase nehráli naší hru.
Mluvíte o hrůze, ale vyhráli jste čtvrtý zápas v řadě…
To je sice hezké, ale dle mě se na utkání příliš dívat nedalo. Možná se mnou cloumají pozápasové emoce, třeba nemám pravdu. Přesto není špatné vyhrát čtyři zápasy za sebou. Až se ráno probudím a budu uklidněný, je pravděpodobné, že zápas už tak kriticky hodnotit nebudu.
Třikrát jste v utkání vedli a rychle zase inkasovali, čím to?
Nabídli jsme jim góly. Dobré mužstvo musí dodržovat jednoduché základy. Když dáme pár minut před koncem vedoucí gól, za každou cenu už to musíme udržet. Musíme se dostat do klidu, hrát svoji hru a zápas kontrolovat. Nemůžeme se zbláznit a nechat hrát soupeře a znovu inkasovat.
Proč myslíte, že byl zápas tak nepovedený?
Hráli jsme čtvrtý zápas během sedmi dní, Pardubice měly o den volna více. Tahali jsme nohy a necítili se dobře. Pardubice navíc mají dobré mužstvo, dokáží potrápit kohokoliv.
V zápase vás sledovala celá rodina, co vám po utkání řekl otec?
O mužstvu nemluvil. Jen mi říkal, že tím, že jsem dal rozhodující branku se mnou utkání více probírat nebude (smích). Takže jsem se snad zachránil od kritiky. Ale táta ví, že už jsem sám schopný objektivně zhodnotit, jak utkání vypadalo. Musel jsem s ním pouze souhlasit, výkon nebyl nic moc.
