Máte pravdu, nemám ho rád. Každou sezonu puk párkrát vyhodím, letos se mi to stalo poprvé. A zrovna ve špatný moment.
Jak vám po tom vyrovnání bylo?
Hned jak jsem to vyhodil, tak jsem věděl, že je to špatné. Ještě jsem se snažil prosadit u rozhodčího, že puk někdo tečoval, ale marně. Když jsme pak seděl na trestné a viděl, že naskočil šestý hráč Třince, tak jsem tlačil puk očima pryč…
Jaké ve vás převládají pocity? Sice jste ztratili tříbrankové vedení, ale nakonec jste dokázali bod vybojovat nazpátek…
Jsou smíšené. Nejdřív to byl pocit ztraceného zápasu, po první třetině to totiž vypadalo, že budeme kralovat. Pak jsem byl ale rád, že máme aspoň dva body, když už jsme si to takhle podělali.
Věděli jsme, že Třinec hraje v útoku velmi dobře. Ale přesto jsme je nedokázali v závěru uhlídat.
Takže jste se v té třiapadesáté minutě viděli už v kabině, jak slavíte výhru?
To určitě ne. Už jak jsme dostali druhý gól, tak jsme věděli, že to budeme mít ještě hodně těžké.
Skoro to vypadá, že když máte hodně zraněných, tak hrajete lépe…
Vypadá to tak. Hned po zápase jsem o tom přemýšlel a ptal se sám sebe, jak je to možné.
A k čemu jste došel?
Že když je nás méně, tak se zřejmě více semkneme a více bojujeme. V sobotu si nad tím v kabině sedneme a popovídáme si o tom.
Co s vámi tohle utkání může udělat po psychické stránce?
Může nám pomoci, ale i uškodit. Já pevně doufám, že nás kopne do zadku a poučíme se z něj.
Naskakuje do zápasu se slušným plnovousem. Proč?
Byl jsem líný se holit. Po tomhle „výkonu“ ale vousy radši rychle shodím…
