S Tomášem Dubou, který se v posledních dvou měsících chopil role jedničky, dostala Sparta v posledních třech zápasech patnáct branek. Proto se možná dalo i trochu čekat, že trenéři dají šanci zkušenému Salfickému. “Šance to samozřejmě byla, i když nevím, jestli by řešila něco vzhledem k budoucnosti. Tři měsíce jsem seděl, chtěl jsem si tedy zachytat. Ale hlavně jsem samozřejmě chtěl týmu pomoci k vítězství. V takovéhle sestavě proti Pardubicím jsme chtěli hrát bez chyby, což se nepovedlo. Celé utkání bohužel ovlivnil první gól. Kdyby nepadl, tak by celý zápas vypadal jinak. Třeba bychom se celý zápas zuby nehty bránili, ale rozhodně by to nedopadlo takhle.“
Právě první pardubická branka byla velmi nešťastná. Salfický při přesilovce Sparty předložil kanonýrovi Sýkorovi puk na stříbrném podnose. “Snažil jsem se k puku dostat co nejdříve. Bek si sjížděl ke středu, na poslední chvíli mi ukázal, že pojede k mantinelu. V tu chvíli mi však ruce s hokejkou už běžely a já jsem je nemohl zastavit. Snažil jsem se dát aspoň co největší ránu,“ popisoval Salfický gól, který dostal Moeller na koně.
Po zápase Salfický předstoupil před novináře, nenechal se zapírat, jak to často v podobných případech bývá. Se smutným výrazem se svěřil i se svými pocity. “Pocity jsou s prominutím na h... Horší už to být nemůže. Nejraději bych se šel někam opít, vymýt si mozek. To ale samozřejmě nejde, mohu se z toho dostat jen prací. Teď se jenom odrazit od toho dna a dále makat a být pro mužstvo platný. Mám takovéhle pocity asi poprvé v životě. V tréninku to není tak hrozné, chybí mi však zápasové tempo. Je pak rozdíl, když nastupujete do zápasu jednou za čas s tím, že musíte. Jestli dostanu ještě nějakou šanci, tak se jí budu snažit využít. Jsem tu od toho, abych něco chytil. S Pardubicemi se to nepovedlo, zpátky to nevrátím,“ tichým hlasem líčila letní posila Holešovických.
Městský rival Slavia během podzimu vyměnila brankáře. Fraňka, kterému se nevedlo nahradil Svoboda. Salfickému se samozřejmě často honilo hlavou, zda neskončí podobně jako Franěk. “To, že bych mohl dopadnout jako Petr Franěk, mi blýská hlavou od listopadu. Je to však věc vedení. Pokud si mě nechají, tak se budu snažit pro Spartu odvádět co nejlepší výkony. Pokud se mě budou chtít zbavit, tak nic nenadělám, takový je život. Já osobně to chci ve Spartě dokopat, nechci odejít. Jsem Spartě něco dlužný, po Pardubicích zvlášť. Nechci odsud utíkat, chci se pokusit Spartě svůj dluh splatit,“ dával si závazek brankář, který poslední tři sezony strávil v Rusku.
