V pátečním duelu, který otevřel druhou čtvrtinu extraligy, prokázal Tomáš Netík svou pohodu hned v prvním střídání. Pohotovým blafákem otevřel skóre utkání. Zanedlouho navíc Sparta vedla o dvě branky a nic nenasvědčovalo tomu, že by zápas neměla zvládnout. Přesto se Vítkovice zmátožily a utkání zdramatizovaly. „Trápí nás to. Přestože jsme poprvé doma vedli a nemuseli jsme dotahovat, stejně nám to nepomohlo. Něco je z naší strany zkrátka špatně. Necháme si dát laciné branky a už se vezeme,“ se sklopenou hlavou odpovídal.

Navíc se k svěřencům trenéra Hynka neobrátí ani štěstí. Podruhé v krátkém sledu výrazně dopomohli soupeři k dosažené brance sudí. „Je to shoda okolností. Není to příjemné, ale není to smůla. Může nás to srážet, ale my se do těchto situací nesmíme ani dostávat,“ upozorňuje Netík.

V hlavě má především myšlenku více vstřelených branek. Holešovičtí se v koncovce trápí. Málokdy dokáží v základní hrací době vstřelit sokovi tři a více branek, s každým se přetahují. „Určitě bychom měli dávat více branek. Na druhou stranu si pamatuji sezóny ve Spartě, kdy když jsme vedli 2:1, už jsme zkrátka zápas neprohráli. To nám chybí. Je umění vyhrávat zápasy, když se nám nedaří střelecky, to všechno se musíme naučit,“ přemýšlí nahlas.

Sám více pomoci nemůže. Boduje každý zápas, nasbíral osmnáct bodů. Hraje ve velké formě, s vedoucímu Vítkovicemi se do statistik zapsal hned třikrát. Vstřelil dva góly, na další přihrál. „Nechci o tom příliš mluvit. Znám i druhou stránku, kdy všechno děláte dobře a trefujete tyčky nebo vám to do branky nespadne. Nechci nic zakřiknout,“ skromně odbočuje od tématu.

Více než pocit štěstí z formy prožívá trápení. Sparta osmkrát ze čtrnácti kol dokráčela do nastaveného času a v tabulce ji patří až sedmá příčka. „V tříbodovém systému nám tabulka hodně utíká. Kolikrát jsme byli lepší, přesto jsme nedokázali za tři body vyhrát. Kdybychom si zpětně z těchto zápasů dopočítali body do tabulky, mohli jsme být úplně někde jinde,“ láteří sparťanský odchovanec.

Netík však dominuje i v kolonce trestných minut. Po vysokém trestu z derby přidal „desítku“ i v utkání s Vítkovicemi za nesportovní chování. „Mrzelo mě to. Myslel jsem si, že to faul nebyl, neřekl jsem rozhodčímu nic sprostého. Je pravda, že jsem trošku rozhodil rukama, nic více. Štve mě to, v takovýchto zápasech chci být co nejvíce na ledě a ne sedět naproti,“ kál se forvard, jenž dvanáct minut za katrem netrpělivě postával. „Co mám dělat, nevydržím jen tak sedět, navíc patnáct minut,“ pokrčil rameny.