Není to o nějakém těšení, prostě jsem dostal od trenéra důvěr. O tom, jak nájezd provedu, se rozhoduji až podle momentální situace. Když přede mnou jel Pepa Straka a udělal stejné zakončení, tak jsem původně myslel, že budu Trvajovi střílet mezi nohy. Ale on couval, takže tam nebylo místo. Proto jsem nakonec zvolil svůj typický blafák.
Tenhle blafák jste nakonec proměnili dokonce třikrát při nájezdech…
Bavili jsme se o tom už před nájezdy. Pepa Straka říkal, že se rozhodne podle situace, ale že asi také zkusí blafák. Já jsem o něm také uvažoval, takže jsem říkal Honzovi Markovi, že už bude třetí. (úsměv) Ale opravdu je lepší se rozhodnout až na poslední chvíli. Když něco v nájezdech uděláte jednou, tak už to pak podruhé může brankář čekat.
Zakončení blafáku vypadalo velmi zdařile. Zlomená ruka už nezlobí?
Už v posledních dvou čtvrtfinálových zápasech jsem trenérům říkal, že jsem na nájezdy připraven, kdyby bylo potřeba. Ruka už mě vůbec neomezuje, je to perfektní.
Věřili jste si před nájezdy?
Po šedesáti minutách jsem si říkali, že bychom chtěli rozhodnout v prodloužení. Víme, že soupeř hrál celý zápas na tři útoky, my na čtyři. Myslím si, že jsme měli v závěru více sil a že máme v kádru také lepší bruslaře. V prodloužení jsem nehráli špatně, jen nás přibrzdilo jedno vyloučení.
Během základní hrací doby měla vaše lajna řadu šancí, ale nepodařilo se vám žádnou proměnit. Podobně jste si vedli v celé čtvrtfinálové sérii. Je to, co vám nyní chybí, štěstí v koncovce?
Je to trochu štěstí, ale hlavně play-off je jiná soutěž. Hra je důraznější, defenzivnější, není tolik šancí. Štěstí ale hraje také velkou roli. V prvním semifinále jsem měl asi deset střel, ale z toho mi znojemští hráči čtyři nebo pět střel zblokovali. Série je dlouhá, tudíž nemá smysl se tím více zaobírat. Tentokrát to našemu útoku nevyšlo, ale hrajeme jako tým. K čemu by nám bylo, kdyby jeden útok dával góly, ale přes to bychom prohrávali? V play-off vždy rozhoduje tým, který má formu všech řad.
Ve Znojmě se hrál úplně jiný hokej než ve Zlíně, zápas byl mnohem útočnější. Vyhovovalo vám to?
Určitě ano. Byl jsem rád, že jsme do Znojma přijeli o den dříve. Doma jsme stejně kvůli mistrovství světa v synchronizovaném bruslení neměli led. Ráno před prvním čtvrtfinále jsem vjel na znojemský led a hned jsem věděl, že to bude rychlý hokej. Měli velmi dobře připravený led, hráli na tři útoky, takže to byl rychlý technický hokej. Znojmo na nás zpočátku nastoupilo ve velkém tempu, ale v něm nemohli vydržet hrát celý zápas. První třetina skončila 1:1, což nám pomohlo, protože od té doby jsme se začali zlepšovat a přebírat iniciativu.
V Praze máte synchronizované bruslení. Nebáli jste se, že budete mít ve Znojmě synchronizované plavání?
Ani ne. (smích) Věděli jsme, kde je stadion a že mu nic nehrozí. Museli jsme však změnit hotel, protože hrozilo, že bychom se do Znojma špatně dostávali kvůli zavřenému mostu. A kdybychom náhodou pak kvůli tomu nestihli rozbruslení, tak by nám to na psychice nepřidalo. Nakonec jsme našli náhradní ubytování, jediná nevýhoda je, že je trochu dále než to předchozí.
TOP foto: NTF ŽD / Agentura Brejk
