Nebyl. Obě série sice skončily 4:1, ale byly hrozně těžké. K tomuhle “jednoduchému“ postupu podle mě přispěla zkušenost našeho kádru. Většina mužstva totiž loni vyhrála titul, prošla všemi těmi těžkými zápasy. Rozhodovalo i štěstí v koncovce, stačí se podívat na poslední zápas. Liberec hrál v sérii dobře, ale občas neunášel psychický tlak semifinále.
K postupu jste v posledním zápase přispěl proměněným sólem. Tomu však předcházelo i jedno neúspěšné…
U toho prvního jsem si všiml, že si Milan Hnilička trochu povyjel, proto jsem si věřil na blafák do bekhendu, i když jsem neměl šanci puk zvednout, doufal jsem ale, že ho zasunu do branky. Puk mi však trochu přeskočil přes hokejku a já jsem branku minul.
U té gólové akce jste však volil střelu. Proč?
Na Milana jsem zkoušel spoustu věcí, které obvykle nedělám. Milan mě má možná trochu přečteného, proto jsem zkoušel vymyslet něco nového, překvapit. Volil jsem střelu k tyčce a vyšlo to.
Ve druhé třetině jste jedno sólo nedotáhl, protože jste byl faulován. I když jste vystřelil vedle, nebylo nařízeno trestné střílení. Líbí se vám současný výklad pravidel?
Moc ne. Člověk si to v kleče nebo v leže těžko uvědomí, že nesmí zakončit. Každý hráč chce v tu chvíli vstřelit branku. Možná bychom se měli nad tímhle pravidlem zamyslet.
Jak hodnotíte výkon Tomáše Duby, který je pro mnohé odborníky překvapivý?
Můžu mu jen pogratulovat k jeho výkonu. V posledním zápase nás v první třetině hodně podržel, Liberec měl hodně gólových šancí.
I když vypadalo utkání rozhodnuté, prožili jste ještě infarktový závěr…
Když jsem šel na led, tak jsem si říkal, že si musím dát pozor na Zíba, že bude nejnebezpečnější. Měli ale na ledě šest hráčů, na prostředku byla nějaká mela, tak jsem tam jel. Neuvědomil jsem si v tu chvíli, že jsem měl hlídat Zíba, který má perfektní střelu. Když pak dal gól, začali jsme se trochu bát o výsledek, v hokeji je všechno možné. Jarda Hlinka naštěstí vyhrál buly a posunul puk z našeho pásma. V závěru byl ještě malý závar, ale to už jsme si v klidu pohlídali.
Postoupili jste do finále, prodlužujete si sezonu. Nemodlíte se však trochu někde ve skrytu duše, ať už je konec? Čím dál tím víc začínáte totiž s vašimi dlouhými vlasy a vousy vypadat jak bezdomovec…
(smích) Bezdomovec? Mě už říkají Robinson Crusoe z pustého ostrova. Doufám, že se budu stříhat a holit se šťastným pocitem, každý kdo se dostane do finále, ale skončí nakonec druhý, je obrovsky zklamaný. Před čtvrtfinále jsem rodině říkal, že se oholím po dvanácti vítězných zápasech. Dvě třetiny máme za sebou, tak dotáhnout ještě tu poslední třetinu…
Ve středu večer se už možná dozvíte soupeře pro finále. Tipnete si výsledek zápasu Pardubice – České Budějovice?
Myslím si, že Pardubice sérii ukončí. Když mám čas, tak tahle utkání sleduji a vidím, že disciplinovanější tým, ten který víc udrží nervy na uzdě, tak většinou vyhrává. Rozhodlo to i v posledním zápase v Českých Budějovicích.
Pokud opravdu postoupí Pardubice, budete se utkávat se slovenským reprezentačním brankářem Jánem Lašákem. Vymýšlíte už při sledování televize jaké finty si na Lašáka připravíte?
Přiznám se, že už ano. Ale je to pořád předčasné, ještě není rozhodnuto. Může se stát cokoliv. Zápasy si nahrávám, a nejen naše. Doma pak sleduji, jak který brankář reaguje na různé situace. Každý gólman má naučené pohyby, proto se ho vždy snažím překvapit.
Tomáš Duba říkal, že bude slavit v sauně. Zbude vám čas na malou oslavu vaší oblíbenou finskou vodkou?
Dal jsem si jí hned po zápase s Hynkem Svobodou. Hynek jí vychladil, máme teď výbornou Finlandii s limetkovou příchutí. My si občas dáváme vodku na povzbuzení v play off i před zápasem. Jedná se ale jen o takový náprstek, nejsme žádní alkoholici. Je to takový náš malý rituál.
A nevadí to dopingovým komisařům?
Hokej je takový záhul, že by dopingoví komisaři po půl hodině hraní nic nenašli. (úsměv)
