„Hledali jsme trenéra do tandemu k Pavlu Grossovi, který by byl opravdu adekvátní náhradou za Miloše Hořavu. Tedy zkušeného trenéra a respektovanou personu. To vše Antonín Stavjaňa splňoval,“ popisuje sportovní ředitel Tomáš Divíšek. Respektovaný jednašedesátiletý kouč dokázal letos vyhrát slovenský titul, když z pozice outsidera dotáhl Nitru až k mistrovskému poháru.
„Už během sezony jsme zjistili, že mu v Nitře končí smlouva. Ihned jsem mu volal a potěšilo mě, že pro něj byla naše nabídka ihned zajímavá. Z několika adeptů si ho Pavel Gross vybral jako nejvhodnějšího parťáka, na čemž jsme se nakonec postupně všichni shodli na posezonních poradách. Těšíme se na jeho přínos,“ dodal Divíšek.
Příchod nového kolegy si pochvaluje také trenér Pavel Gross. „Snažili jsme se najít někoho, kdo je nejen lidsky, ale také sportovně na opravdu vysoké úrovni. Nahradit Miloše Hořavu není nic jednoduchého. Antonín Stavjaňa bylo první jméno, které nás napadlo,“ vysvětluje hlavní sparťanský trenér.
„Stihli jsme se už potkat na Slovensku. Působí na mě jako velice příjemný člověk, na kterého jsem vždy slyšel ty nejlepší reference. Úspěchy hovoří za něj, je to vynikající trenér. Byl několikrát ve finále s Nitrou, dvakrát vyhrál titul. Těší nás, že dostáváme do realizačního týmu velice kvalitního kolegu s opravdu vítěznou mentalitou,“ říká Gross.
Stavjaňa: Mám z nové výzvy dobrý pocit
Co ve vás vyvolává nové angažmá v našem klubu?
Poslední sezony jsem strávil na Slovensku, čtyři sezony jsem působil v Nitře. Zkrátka jsem strávil delší dobu na jednom místě a už trochu potřeboval změnu. Sparta je rozhodně skvělá hokejová adresa, na angažmá se moc těším. Moje dvě děti navíc žijí v Praze. To je pro mě příjemný bonus.
Jaké máte očekávání?
Už jsem se stihl potkat s Pavlem Grossem. Je to opravdu sympatický muž, obrovský profesionál. Právě jeho nabídka mě oslovila. Mám z toho dobrý pocit a chci se stát součástí této organizace.
Osobně jste se neznali?
Věděli jsme o sobě, ale osobně jsme se neznali. Vnímal jsem ho ale už ve chvíli, kdy jsme hráli proti sobě. Pamatuju si ho. Vysoký pravák. Jako trenéři jsme se ale dosud nepotkali.
Budete mít na starosti především obranu, je to tak?
Ano. Už když jsem se s Pavlem poprvé bavil, nabídka byla jednoznačná na obsazení místa po Miloši Hořavovi, co se rozhodl od hokeje odpočinout. Vždy jsem byl obránce a na beky se také soustředil. Tahle role mi v žádném případě není cizí.
Sledoval jste v poslední době Spartu?
Určitě. Pravidelně sleduji českou ligu a celkově tuzemský hokej. K prvnímu kontaktu došlo v průběhu playoff, takže jsem Spartu sledoval o něco víc. Zároveň jsem byl ale plně koncentrovaný na svou práci v Nitře, takže jsem si nestihl udělat detailnější obrázek. Na to všechno bude čas.
Přicházíte jako slovenský mistr, kde jste podruhé získal titul s Nitrou. Stíháte ještě oslavy?
Stíhám, ale v hlavě si zároveň potřebuju všechno nové zpracovat. Oslavy se týkají stejně především hráčů a fanoušků. Samozřejmě mě potěší, když mě lidé potkávají na ulici a dávají najevo svou radost z titulu. Teď se ale blíží nová životní etapa a nová pracovní výzva. Na to se člověk vždycky těší. Mám na to takové přirovnání.
Povídejte.
Hrozně rád chodím na túry po horách. Už když se blíží nová výprava, cítím, jak se v těle začne tvořit „cestosteron“. Něco podobného cítím i teď. Před novou hokejovou výpravou.
Profil Antonína Stavjani:
Rodák z Gottwaldova se v dětství vrhl na hokej a dobře udělal! Už v sedmnácti letech nakoukl do prvního týmu Valachů, načež bral na dvou juniorských šampionátech stříbrné medaile. Nadějný obránce tak ukázal, že má na úspěch čich, což potvrdil i po dvouletém odskoku do Trenčína, ze kterého se vrátil do tehdejšího Gottwaldova, za který hrával až do roku 1990.
Když tehdy spolehlivý obránce odcházel do Finska, byl mistrem světa z roku 1985, účastníkem pěti dospělých šampionátů a jedné olympiády. Čtyři sezony ve Finsku a Švédsku však stačily, reprezentační obránce se vrátil domů, leč místo Zlína zamířil k rivalovi do Vsetína. Účastník olympiády v Lillehammeru a světový šampion z Vídně nakonec ukončil kariéru dva roky po šampionátu, tedy v roce 1998.
Okamžitě po hráčské kariéře se vrhl na trenérskou dráhu a byl stejně úspěšný. Okamžitě dovedl Zlín do extraligového finále, načež byl na světových šampionátech v letech 2003 a 2004 asistentem u národního týmu. Expert na defenzivu následně střídal kluby na Slovensku i v Česku, ale od roku 2012 působil s dvouletou a jednoletou mezerou ve slovenské Nitře.
U východních sousedů si bývalý úspěšný reprezentant vytvořil auru uznávaného odborníka, který z Nitry vytvořil špičkový slovenský tým. Celkem ji dovedl k sedmi medailím, přičemž v roce 2016 bral zlato, které s outsiderem play-off získal také v sezoně 2023/2024. Ačkoliv po úspěšné sezoně dostal nabídku na pokračování, nakonec se rozhodl přijmout sparťanskou výzvu a na přání trenéra Pavla Grosse nahradil na lavičce Miloslava Hořavu.
