
Podruhé za sebou se Duba postavil od začátku do brankoviště Sparty. A ani tentokrát trenéry nezklamal. “Jsem moc rád, že jsem mohl opět chytat. Vydřeli jsme vítězství, které je pro nás moc důležité. To, že jsem mohl být u toho, je pro mě jenom plus,“ skromně říká hráč, který přišel do Sparty před třemi týdny. Právě zápasové vytížení je to, co teď Dubovi nejvíce chybí. “Nemyslel jsem, že se na mě ta šestitýdenní pauza, kdy jsem nechytal, tak projeví. Byl jsem tím docela nepříjemně překvapen. Zápas od zápasu se cítím jistější, ale ještě to není to, co bych sám chtěl.“
Sparta v utkání s Oceláři pokaždé vedla, ale třikrát se Slezanům podařilo vyrovnat. Od devětatřicáté minuty panoval stav 3:3 a bylo jasné, že kdo dá branku, bude mít výrazně našlápnuto k výhře. Takové okamžiky jsou pro všechny brankáře těžké, vědí, že jediná jejich chyba může rozhodnout celý zápas. “Člověk se bojí o výsledek v každém zápase. Snažím se skóre udržet, ale občas vám přes mysl prolétne chmurná myšlenka, co by se stalo, kdybych pustil góla. Ale hlavní je si udržet soustředěnost. To, že se někde stane, že vám to tam spadne, to je prostě hokejový život,“ mudroval Duba.
Duba však v zápase opět pustil branku při vlastní přesilovce, stejně jako při posledním zápase v Liberci. “Asi bychom se měli na tuhle herní činnost více koncentrovat. Zřejmě jsme to všichni trochu podcenili. Víme, že soupeř má o jednoho hráče méně a trochu zvolníme tempo. Tohle by se nemělo stávat vůbec a ne dokonce dvakrát za sebou.“ A opět jako v Liberci, dostal Duba branku ze samostatného nájezdu. Tentokrát jej přelstil zadák Vlastimil Kroupa, který se vracel z trestné lavice. “Nájezdy jsme dnes trénovali, neboť jsme věděli, že třinečtí útočníci je umí. Ovšem Kroupa je obránce a já jsem ten jeho bekhendový blafák nečekal,“ prozradil mladý gólman.
Trenér Marian Jelínek nebyl po utkání úplně spokojen s tím, jak fungovala sparťanská defenzíva. Tento fakt byl dán zčásti i tím, že se Duba se svými obránci teprve sžívá. “Snažil jsem se dnes klukům něco říkat. Ale oni dobře vědí co mají hrát. Takže jsem je jen na některé věci upozorňoval. Že bych na ně musel řvát, to rozhodně ne.“ Situace je však nyní pro Dubu jednodušší, než v předchozích týmech, ve kterých působil. “Řekl bych, že je to trochu lepší než u mých minulých angažmá. Tam jsme většinou za vyrovnaného stavu inkasovali a prohráli. Sparta má docela silné mužstvo, a zatím se nám daří tyhle vyrovnané zápasy vyhrávat,“ řekl pětadvacetiletý Duba, který je po několika desítkách let prvním odchovancem Sparty, který se dostal do branky holešovického týmu.