A jak jste postupoval dál?
Do páté třídy jsem hrál ve svém ročníku, když jsme byli nejlepší v republice. Potom jsem přešel rovnou do sedmičky a od té doby hrál stabilně v první obraně. V osmé třídě jsem hrál za dorost a v devítce jsem odešel hrát za dorost na Spartu, kde jsem zůstal.

V té době jste měl zdravotní problémy, jaké?
Rychle jsem vyrostl a koleno to trochu nestíhalo, takže to od čtrnácti do šestnácti bylo špatný. Ale už se to zlepšilo.

V čem všem byl rozdíl mezi Ústím a Spartou?
Ve Spartě je to zázemí jedno z nejlepších v republice, měli jsme úplně všechno. Navíc je to velký klub, kde je na hráče tlak a očekávají se vždycky nějaké výsledky. To v Ústí nebylo.

Jak se Vám ve Spartě bodově dařilo?
Mezi klukama v dorostu, kde byli všichni o dva roky starší, jsem byl v obráncích čtvrtý v republice. A potom s klukama o rok staršíma jsem vyhrál nejproduktivnějšího beka extraligy. To asi byla moje nejlepší sezona, co se týče produktivity.

Týmově oceňujete nejvíce jaký rok?
To byl asi ten letošní, kdy jsme ve finále prohráli se Vsetínem a skončili druzí.

Jste také reprezentantem České republiky, kdy jste poprvé oblékl dres?
Do reprezentace jsem nakoukl poprvé ve čtrnácti nebo patnácti, když jsem hrál za „repre“ šestnáctiletých.

Cenil jste si toho hodně?
Bral jsem to jako úspěch, ale moc jsem si to neuvědomoval.

Letos jste byl draftován do zámoří, jaká jsou očekávání?
Bude to tam tak nějak podobné jako na Spartě.

Říkáte to s určitou samozřejmostí, čekal jste to?
Od těch čtrnácti jsem věděl, že kluci tam v těch osmnácti letech chodí a možná jsem s tím trochu počítal.

Jak jste sledoval draft?
Táta to sledoval na internetu, já jsem o tom vůbec nevěděl. Byl jsem na chatě a nesledoval jsem to.

Mění se Vám život a Vy ani nesledujete, kdo Vás draftuje. Máte to tak trochu na salámu, ne?
Zatím bych řekl, že se mi život nemění. Život se mění spíš tím juniorským draftem.

Jak se těšíte na první rok za mořem?
Ta pro mě bude velice důležité, protože když se tam Evropanovi povede první rok po draftu, tak podepisuje s klubem novou smlouvu. Takže na sobě makám.

Jedete do úplně jiného prostředí daleko od všech lidí tady…
Už čtyři roky jsem mimo domov a jezdil jsem tam jednou do měsíce. Tohle nebude o nic horší. Snad jen to, že tam nebudu mít žádné kamarády, že tam nebudu nikoho znát. Na druhou stranu to bude hokejově lepší.

Zajistí Vám klub nějakou návštěvu rodiny?
Buď se klub postará o to, aby rodina přiletěla tam nebo se dostanu na mistrovství světa do dvaceti let, tak by přiletěli tam. Když se na mistrovství nedostanu, tak přiletím domů. A čtvrtá možnost je, že je neuvidím vůbec, ale to nevím. Ale že bych se o Vánocích sebral a odjel do Čech, to nejspíš nepůjde. Ale jinak by problém neměl být žádný, protože Ottawa je jeden z nejbohatších klubů.

Co angličtina?
V angličtině problém nebude. Mluvím celkem dobře a během dvou měsíců to snad bude v pohodě.

Čeká Vás slibná kariéra v zahraničí. Kdyby jste se někdy vracel, bylo by to Ústí nebo Sparta?
Začínal jsem v Ústí, ale poslední čtyři roky jsem byl ve Spartě. Mateřský klub je pro mně určitě Ústí, ale kam bych se vracel? Kdyby Ústí hrálo extraligu, tak asi do Ústí, ale jinak nevím.

Na co ze své dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději?
Největší vzpomínka je asi na letošní mistrovství světa, protože to už asi něco znamená. Byli jsme sice čtvrtí, ale i tak na to vzpomínám nejraději, i to byl úspěch.

A negativní vzpomínka?
Zranění jsem měl jedno a to byla zlomená ruka. Jinak byl ale nejhorší okamžik, když nám Kanada letos na v semifinále na mistrovství světa osmnáctiletých v prodloužení dal gól na 3:2. Byl jsem na ledě a byl to šok. Nezdálo se, že střela letí na bránu a pak jsme se do ní podívali a ležel tam puk.

Jak vzpomínáte na trenéra Kopřivu?
Trenér mi věřil na sto procent a vůbec mi neříkal, co mám hrát. Prostě mě nechal a navíc jsem byl kapitánem. To bylo perfektní.

Děkuji za rozhovor.