Naskočí vám před zápasem legend všechny vzpomínky?
Už teď mám husí kůži, když si představím, že budu znovu nastupovat do zaplněné Sportovní haly. Těším se na všechny velké spoluhráče. Doufám, že fanoušci přijdou ve velkém počtu. Hrozně moc se těším.
Vybavíte si, kdy jste před 34 lety přišel do Holešovic poprvé?
První dny i celou sezonu ve Spartě si pamatuji. Často tyto vzpomínky zmiňuji v práci. Říkám, že si pamatuju, jak jsem šel na první trénink ve Spartě, dneska je mi 52 let a všechno je pryč. Vždycky se klienty snažím pracovat tak, aby každý den udělali krok dopředu. Sportovní kariéra je sice běh na dlouhou trať, ale zároveň strašně rychle uběhne. Když ze sebe nedostaneme veškerý potenciál, kariéra je zmařená.
Musel jste si jako rodilý Moravan zvykat?
Do Prahy jsem přišel z menšího města. Z Olomouce byl také Jarda Látal, který ve Spartě tehdy působil, takže jsem měl dveře trošku pootevřené. Sparta je pojem, pro mě to byl velký zážitek. Esko na prsou, plná sportovní hala. Když si na tohle všechno vzpomenu, mám jen krásné pocity!
Bitka v Pardubicích mě mrzí, ale ze svých chyb těžím
Už v první sezoně jste vyhrál titul, dokázal jste ho jako bažant ocenit?
Měl jsem štěstí, že jsem předtím vyhrál mistrovství Evropy do 18 let. Ač to byla mládež, byla to zajímavá medaile a zkušenost s výhrou jsem měl. Když jste mladý, tolik si váhu titulu neuvědomujete. Když jsem vyhrál poslední dva tituly, měl jsem jiné hodnoty a přistupoval k tomu jinak. Myslím, že v devatenácti nemáte mentálně takové zkušenosti, abyste si titul užil naplno. Myslíte si, že to může přijít každý rok, ale poslední dva tituly se Spartou byly krásný.
Když jste se vracel ze zámoří a vyhrál podruhé, pomohl vám Josef Horešovský, že ano?
Skvělej člověk! Dodneška jsem mu za jeho přístup vděčný. Z Ameriky jsem se vracel bez větší vizitky, přesto mi dal ve Spartě příležitost a nechal mě hrát. Musím ale říct, že jsem měl na trenéry štěstí. Až na dvě tři výjimky jsem nenarazil na nikoho, s kým bych musel bojovat. Většinou mi trenéři dokázali poradit a ukázat směr, jak se zlepšit.
Těžíte v práci i ze svých chyb? V semifinále playoff 1994 proti Pardubicím jste zbytečnou bitkou oslabil tým před klíčovým zápasem, vnímáte to jako jedno z největších selhání?
Souhlasím. Tohle byla moje obrovská chyba. Byl jsem mladý, nechal se unést a Pardubice toho využily. Týmu jsem potom chyběl. Je to ale zkušenost, kterou rád předávám dál, aby hráči udrželi emoce na uzdě a dokázali je vypustit v okamžiku, kdy týmu můžou pomoct, ne naopak. Já jsem tehdy udělal velkou chybu, která mě dodneška mrzí.
A co Zlín o tři roky později, kde jste po konfliktu se sudím Bolinou dostal trest na sedm zápasů?
(rozesměje se) Byl to takový úlet, který také často zmiňuji. Když mi kluci vypráví své věci, říkám jim, že jsem taky nebyl svatoušek a nemá smysl, aby do stejné slepé uličky zašli taky. Kuriózně mi tyto přešlapy v současné práci pomáhají, protože jsem si takové blbosti zažil. Snažím se sportovce vést správným směrem, ale je to také o povaze. Někdo uletí a je z toho sedm zápasů, které jsem tehdy dostal. (usmívá se) Někdo je naopak klidnější a nestane se mu to. Já jsem rád, že se mi ty věci staly, nejsem na ně pyšný, ale z pracovního pohledu je to pro mě taková naučná literatura.
Amerika mě posílila, strach mě hnal dopředu
Napadá mě, zda vám nechyběly takové emoce při neúspěšném působení na farmě?
Nemyslím si to, protože jsem byl stejný jako doma. Na bitky tam byli jiní hráči, já se svojí postavou jsem se nemohl do ničeho pouštět. (usmívá se) V Americe létaly emoce často. V devadesátých letech byly pračky na denním pořádku i na tréninku, dneska i kanadská juniorka rvačky zakazuje. Doba se posunula a hokej je na jiné úrovni, než byl v minulosti.
Jak na své působení na farmě Washingtonu a působení v nižší ECHL vzpomínáte?
V zámoří jsem si prožil tři těžké roky. Když vás poslali ještě o soutěž níž, než byla farma a nikdo se s vámi nebavil, bylo to složitější. Nebyly mobily, mohli jste maximálně faxovat. Mě to ale tenkrát nepoložilo, motivovalo mě to k většímu úsilí a začal jsem na sebe být tvrdší. Že z toho nebyla NHL mě může mrzet, ale těžké sezony pozitivně ovlivnily zbytek mé kariéry.
Neuškodilo vám, že jste byl v lize tvrďáků a obrů hokejový, což je kuriózně v dnešním hokeji předností?
Uškodilo, neuškodilo. Objektivně musím říct, že jsem na NHL neměl. Parametrově, ani herně, protože se tehdy hrálo jinak.
Když se vrátím k poslednímu federálnímu titulu, pomohla vám naštvanost ze zámoří, kde vás Washington držel na farmě a dokonce poslal až do ECHL?
Víte, Amerika vás něco naučí, nebo vás sejme. Mě Amerika naučila se bát o místo, víc na sebe tlačit. Každý trénink i zápas jsem měl někde vzadu obavu, aby mě neposadili na tribunu. Dneska spousta kluků pracuje s depresí, bavíme se o tom, přičemž mě osobně právě strach hnal dopředu.
Cítíte z pozice mentálního trenéra, že je přístup ke sportovcům moc přísný a strojový?
Heleďte, zase se vrátím ke své práci. Když jdete na led, nemáte nad hlavou transparent, že máte blbý den, naštval vás trenér, anebo hrajete na pozici, která vám nesedí. Máte povinnost nejen vůči sobě, ale i vůči celé organizaci odvést to nejlepší. Fanoušek nebude brát ohled, že máte nějaký problém. On si zaplatil lístek a vy musíte být co nejlépe připraveni. Jestli se připravíte pomocí klubu, anebo si poradíte samostatně, to už je na vás. Fanoušek by neměl na tlak brát ohledy, lidé jsou často pod větším tlakem, protože jim jde o živobytí.
A nepřijde vám, že fanoušci na hráče mimo NHL koukají trošku skrz prsty?
Nemyslím si, že by společnost klukama v Evropě pohrdala. Klubismus je u nás na vysoké úrovni. I ve Spartě si fanoušci váží hráčů, ať se vrátili z NHL, anebo strávili celou kariéru v Evropě. Dobře, máme v NHL pár skvělých hráčů, ale v extralize i jinde v Evropě máme dost hráčů, kteří mohou v pohodě reprezentovat na mistrovství světa v Praze.
Tituly byly krásné, ve Spartě jsem chtěl dohrát kariéru
Vy jste byl úspěšný reprezentant, mistr světa a krajánek. Jak jste si angažmá ve Finsku užíval?
Sedm let ve Finsku bylo krásných. S manželkou i děckama na ně rádi vzpomínáme. Bylo to nejhezčí období, ačkoliv první sezona byla těžká. Myslím, že kdyby se po sedmi letech neozvala Sparta, kariéru bych ve Finsku asi dohrál.
Ve Spartě jste pak vyhrál dva tituly, ale první sezona byla velmi těžká týmově, ve druhé jste bojoval se zraněním. Byly to vaše nejnáročnější sezony kariéry?
Asi musím souhlasit. V první sezoně jsme měli hodně dobrý tým, ale nevyšel nám začátek. Měl jsem ke všemu zranění kolene, které se pak se mnou táhlo další tři sezony. V posledním utkání základní části proti Slavii se všechno otočilo. Playoff je jiná soutěž, základní část je zapomenutá. Tehdy Petr Bříza odchytal nejlepší playoff kariéry, branku zavřel. I když jsme měli několik zraněných klíčových hráčů, kdokoliv naskočil, odehrál zápas skvěle. Sportovní hala zase žila úplně jinak. Víte, základná část může být parádní, ale když vypadnete ve čtvrtfinále nebo semifinále, nic to neznamená. Kor ve Spartě. Když sezona není ideální, ale vyhrajete titul, všechny ji hodnotí podle titulu.
Vaše poslední sezona 2010/2011 však nevyšla vůbec podle představ, je to pro vás největší zklamání?
Uvažoval jsem, že to bude možná moje poslední sezona. Chtěl jsem ve Spartě dohrát kariéru, a to co nejúspěšněji. Už od začátku se to ale celé zamotalo. Od vedení až po hráče. Byla z toho nakonec blamáž, které jsem se částečně vyhnul, protože jsem byl v lednu poslán do Budějovic. Konec ve Spartě nebyl takový, jaký bych si představoval, ale můžu z této zkušenosti těžit při své práci.
Fanoušci vás vždycky milovali, pocítil jste to?
Měl jsem v hlavě, že chci sezonu dohrát ve Spartě. Bohužel se to nepovedlo, ale je fakt, že i když jsem v Olomouci a do Prahy se tolik nedostávám, když už třeba jedu v metru, někdo mě občas zastaví. Zeptají se, jestli jsem to já, poděkují mi a říkají, že chodívali do Holešovic koukat. Tohle jsou moc hezké vzpomínky, které mě samozřejmě těší.
Mám úplně poslední otázku. Kde se vzala vaše přezdívka „Bača“?
Ptal jsem se táty, protože se po jednom mém rozhovoru divil, že to nevím. Když mi bylo nějakých šest sedm let, byl jsem kulička a vznikl z toho „Bača“. (usmívá se)
