DUBEN 2003 - příchod Sparty a zlomenina nohy

V dubnu 2003 se do našeho klubu stěhovala řada hokejistů, mezi nimi však vyčníval útočník Jan Marek, který do Prahy zamířil po úspěšných sezonách v Třinci. Do nového angažmá však nevstoupil ideálně, protože si během letní přípravy zahrál hokejbal, kde ho soupeř nevybíravě zfauloval, čímž mu zlomil tři prsty na noze.

„Byl to likvidační faul, nečekal jsem takový náraz na mantinel. Byl to můj poslední hokejbal. Živí mě hokej,“ sypal si popel na hlavu v rozhovoru pro klubový web.

ZÁŘÍ 2003 - debut a domácí smršť proti Kladnu

Šikovný útočník však zasáhl už do letního Tipsport Cupu, ale mohl rychle balit kufry. V létě ho totiž jako 243. hráče v pořadí draftovali slavní New York Rangers, jenže celek z Manhattanu nemohl sparťanskému mladíkovi nabídnout jednocestnou smlouvu, proto se čerstvý reprezentant rozhodl zůstat ve Spartě.

Extraligový debut si ve sparťanském dresu odbyl 12. září na ledě Karlových Varů, a přestože nebodoval, pomohl k vítězství 4:1. O to vydařenější však byla domácí premiéra o dva dny později, ve které Jan Marek dvěma góly a jednou asistencí rozhodl o triumfu nad Kladnem!

BŘEZEN 2005 - stý zápas ve Spartě

Jan Marek odehrál ve Spartě desítky velkých zápasů, ale ten jubilejní s pořadovým číslem 100 si vinou zranění připsal až ve třetí sezoně ve sparťanském dresu. Na jubilejní start dosáhl v prvním čtvrtfinále play-off proti Vítkovicím, kterým Sparta s hvězdami z NHL v sestavě podlehla kvůli bídné první desetiminutovce 1:5 a nakonec celou sérii ztratila v pěti zápasech.

ZÁŘÍ 2005 - stovka gólů v extralize

Hbitý a šikovný útočník patřil k nejtalentovanějším hráčům na extraligových kluzištích, což potvrzoval už v barvách Třince, kde nasázel 62 gólů. Na jubilejní stý extraligový zásah dosáhl ve sparťanském dresu 18. září 2005 proti Českým Budějovicím, které pomohl sestřelit dvěma góly a dvěma asistencemi.

“Někdy v létě jsem se dočetl, že mi chybí čtyři trefy ke stogólové hranici. Pak jsem na to zapomněl a vzpomněl jsem si až dnes při své první trefě. Řekl jsem tedy Petru Tonovi, že dnes dám ještě jeden gól a dostanu se na sto gólů. A to se mi povedlo,“ vyprávěl v rozhovoru po výjimečném utkání.

Už tehdy si spolupráci s nynějším sportovním ředitelem pochvaloval: “S Petrem Tonem si rozumíme nejen po herní, ale i po lidské stránce, jsme velcí kamarádi. Jsem velmi rád, že nám spolupráce klape zatím na výbornou. Doufám, že to vydrží i nadále.“

BŘEZEN 2006 - životní sezona ve Spartě

Už utkání proti Českým Budějovicím naznačilo, že Jana Marka čeká jedna z nejlepších sezon. Reprezentační útočník nastřílel 22 gólů, ke kterým přidal 32 asistencí, což z něho udělalo poprvé v kariéře nejproduktivnějšího hráče základní části.

Ačkoliv sparťané zachraňovali účast v play-off v posledním kole proti Slavii, Jan Marek měl na kontě 25 kladných bodů v tabulce pravdy, což byl přes týmové trápení skvělý počin, který neměl v celé soutěži konkurenci. I díky němu tak sparťané nakonec účast ve vyřazovací části úspěšně vybojovali.

DUBEN 2006 - první titul a mistrovské loučení

Ačkoliv sparťané ještě před posledním zápasem základní části proti Slavii stáli nad propastí, nakonec vybojovali výhru a postup do čtvrtfinále play-off. V něm po vyřazení Zlína a Znojma dokráčeli až do finále, kde si po šesti zápasech poradili právě se Slavií.

Tahoun Sparty tehdy přispěl k titulu dalšími čtyřmi góly a čtyřmi asistencemi v sedmnácti zápasech vyřazovací části, po které získal svůj první a zároveň poslední mistrovský titul.

Vydařená sezona mu vynesla angažmá v Rusku, kde působil čtyři sezony v Magnitogorsku, rok v CSKA Moskva a Atlantu Mytišči. Český reprezentant během své ruské anabáze získal jeden titul a v sezoně 2008/2009 byl s pětatřiceti góly nejlepším střelcem soutěže.

ZÁŘÍ 2011 - letecká tragédie překazila návrat

V létě 2011 sparťanské vedení vehementně usilovalo o návratu Jana Marka, který měl znovu vytvořit údernou dvojici s Petrem Tonem a pomoci v cestě za titulem. Čerstvý bronzový medailista z mistrovství světa v Bratislavě se však rozhodl podepsat s Jaroslavlí, kde se chystal strávit poslední sezonu v KHL.

Domů už se ale nikdy nevrátil. Velký dobrák a skvělý člověk bohužel nechyběl na palubě letadla, které se 11. září zřítilo krátce po startu. Na palubě kromě Jana Marka vyhaslo dalších 43 lidských životů.

DUBEN 2012 - Memoriál Jana Marka

Vedení Sparty vzdalo svému bývalému hráči hold, když po něm pojmenovalo tradiční jarní turnaj kategorie do 18 let, který se na Spartě každoročně koná už od roku 2010 a své aktuální jméno získal rok po letecké tragédii.

„Turnaj se koná na jeho počest. Honza během své kariéry zanechal výraznou stopu nejen ve Spartě, ale i v dalších tuzemských a zahraničních klubech a zejména pak v reprezentaci České republiky. Jsem velmi potěšen, že tento významný turnaj nese právě jméno Jana Marka, neboť si díky němu můžeme každoročně připomínat Honzovu památku,“ řekl při slavnostním zahájení turnaje Petr Bříza.

PETR TON: Honza byl velký dobrák

Když spolu nastoupili na led, všichni soupeři byli v pozoru. Jan Marek a PETR TON si však rozuměli i v běžném životě, než do jejich přátelství vstoupila tragická nehoda letadla týmu Jaroslavle. Ve středu 7. září 2011 vyhaslo 44 lidských životů, téměř kompletní tým Lokomotivu - včetně tří českých hokejistů. "Mám na Honzu spoustu krásných vzpomínek," vzpomíná Petr Ton.

Která je ta nejhezčí?
Nedá se vybrat jedna, mám jich hrozně moc. S Honzou jsme byli velcí kamarádi, ale nejvíce vzpomínek s ním mám spojené s hokejem. Mezi ty nejhezčí patří náš první titul, který jsme vyhráli v roce 2006, po finálovém derby se Slavií. Tehdy jsme spolu hráli celou sezonu, dařilo se nám. V průběhu ročníku jsem se bohužel zranil, ale Honza byl jedním z těch, kteří mě při návratu nejvíce podrželi. Nejspíš sám viděl, že jsem nebyl v takové formě, jako před zraněním. Přesto mě podporoval a velmi mi psychicky pomohl. Trenéři nás nechali hrát spolu, za což jsem byl moc rád, také mi to pomohlo. Myslím si, že se nám spolu tolik dařilo i díky našemu kamarádství.

Jaký byl jako člověk?
Honza byl velký dobrák. Byl velmi ambiciózní, nastavil si nemalé cíle a za těmi si šel. A dostal se hodně daleko, byl to skvělý hokejista. Hokejem žil, byl do hry zapálený. Stávalo se, že byl při zápasu i trochu hrubý, ale vždy se uměl omluvit, což také poukazuje na jeho skvělý charakter. Byl to super kluk.

V čem byla jeho přednost na ledě?
Bylo jich víc, ale jako tvořivý centr a pravák uměl skvěle pracovat v předbrankovém prostoru, improvizovat, udělat skvělou kličku a parádně číst hru. Dával spoustu gólů, což se u centrů tolik nevídá, byl i nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem ligy. Byl velmi univerzální, hrálo se mi s ním zkrátka skvěle.

Byl slyšet v kabině?
Jak už jsem říkal, na mě vždy působil jako velký dobrák. Samozřejmě, že se občas stalo, že měl s někým spory, to je ale v týmu normální. I když to občas mezi jím a spoluhráči jiskřilo, své neshody vždy vyřešili a myslím, že se všemi vycházel výborně.

Prý měl před tragédii blízko k návratu do Sparty, řešili jste to tehdy spolu?
To je na celé skutečnosti ještě smutnější. Pár dní před katastrofou se rozhodl angažmá v Rusku ukončit a vrátit se zpět domů, k rodině, na Spartu... To jsou věci, které z hlavy nevymažete a pořád na ně budete myslet. Byl jsem jedním z posledních, se kterými to dva tři dny před tragédií řešil. Svůj záměr oznámil vedení klubu z Jaroslavle, i když soutěž v Rusku již začala. Tvrdil, že to bez rodiny nedá. Oni řekli, ať si to ještě jednou nechá projít hlavou, že se všechno během září nějak vyřeší…

MYSLÍME NA TEBE, HONZO!