Co se ti honí hlavou, když na tebe letí puk rychlostí okolo 150 kilometrů v hodině?
V tu chvíli nelze nad ničím dlouho přemýšlet. A pokud ano, tak jestli stojím správně. Samozřejmě záleží na situaci. Obecně ale platí, že čím víc času je na přemýšlení, tím je to horší. Nejlepší je v tu chvíli vůbec nemyslet.

Jde to?
Někdy se do takové fáze dostaneme. Říká se jí flow a přichází zejména ve chvílích, kdy jde na nás nejvíc střel. Nestíháme pak myslet na nic okolo, mozek stoprocentně vnímá jen samotnou hru.

A pak přijde rána do méně chráněného místa. Bolest. Flow je pryč. Děje se to?
V zápalu hry jde bolest stranou. Samozřejmě ale některé střely bolí, nejvíc kolem krku, na rukou z vnitřních stran, na dlani v lapačce, kde je tenčí výztuha. Žádné zlomeniny ovšem nehrozí, maximálně modřiny.

Kdo uhýbá, toho to bolí

Kdy ses naučil neuhýbat?
Není to rozhodně ze dne na den. Brankáři se to naučí jen rutinou. Malé děti na vás naštěstí nevystřelí velké bomby, střely jsou tvrdší, čím jsme starší. My brankáři navíc máme jedno nepsané pravidlo: Kdo víc uhýbá, toho to víc bolí. Pak je větší šance, že puk trefí odkryté místo. Lepší je se střele dobře postavit.

Neměli byste ale ani mrkat, je to tak?
Jasně. I na to jsou speciální cvičení, která máme v plánu zapojovat do tréninku. Osobně s tím ale nemám problém. Oči musí jít na puk, pak je vše jednodušší.

To může pomoci i v běžném životě – neuhýbáš pohledem, musíš umět dobře zapírat!
Že bych se lépe vymlouval před tréninkem? (smích) Ne, to není můj styl. Výmluvy nevedu.

• Jak Machy vnímá a nevnímá fanoušky na stadionu?
• Kam chodí v Praze rád na kávu a na dobré jídlo?
• Co mu dala do života kapitola v zámořských ligách?
• Podle čeho si vybírá ideální auto?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete ve Sparta Magazinu #1