Fotogalerie
Komentář
Nejblíže k tomu měl hned při svém prvním střídání slávista Prorok, který nepochodil s bekhendovým prodloužením rány jednoho ze svých spoluhráčů. Poté se nedělo tak nějak nic – ve vší úctě ke všem aktérům zápasu! Až dvacátá minuta přinesla nebezpečné přesilovkové bušení na vrata Břízova neprodyšně uzavřeného bunkru.
Ovšem jakmile začala časomíra odměřovat čas začínající dvojkou a výše, bylo se zase na co dívat! Sotva se z trestné lavice vrátil Kašpařík, už ho našla v brejkové pozici dobrá přihrávka, a písecký odchovanec nemířil z pravého křídla špatně. V odpověď vyzval Bednáře přesně načasovaným pasem Beránek. Gól však padl až o chvilku později, a hlavně – ne za Břízova záda. Stehlík poslal kotouč na Fraňka, před nímž právě operoval životem překypující čtvrtý útok Sparty. Dragoun slávistického brankáře ‘naťukl‘, a jelikož Michal Sup nedokázal rozverně pohopsávající kotouč odklidit z nebezpečné zóny, přihlásil se o slovo dorážející Jakub Langhammer. A poslal své mužstvo do veledůležitého vedení.
Domácí si začali držet slávisty od těla (a do Břízy), což se v šestadvacáté minutě pokusil změnit Radek Duda – ovšem jen za cenu útočného faulu. Během přesilovky nejprve promáchl Tonovu chytře myšlenou příhru Marek, jakmile ale odešel na střídačku mohl sledovat, jak zpoza brány nachází volného Straku Hlinka…
Straka z voleje pálí, Franěk kryje, ovšem k jeho smůle mu puk odskakuje příliš daleko na to, aby ho přikryl! Straka se tak dostává k dorážce, kterou svého maskovaného soka přehazuje a hokejka, patřící nejlepšímu střelci finálové série Jaroslavu Hlinkovi, doklepává.
A slávisté věděli, že je zle. Měli ale ještě plnou polovinu hrací doby k tomu, aby něco provedli. Nejvýrazněji se o to snažil Ivo Prorok, jehož průniky a důraz někdy dělaly problém sparťanským obráncům. Ne však Petru Břízovi, který oplýval neochvějnou jistotou. Přesně tou jistotou, která v pětatřicáté minutě chyběla Petru Fraňkovi k tomu, aby od zadního mantinelu za svou klecí poslal puk na hůl kohokoliv bílém dresu. Tak se totiž nestalo – kotouč se ocitl v moci Pavla Kašpaříka, který okamžitě nabídl mezi kruhy neodmítnutelnou pozici Janu Markovi. A ten trefil tyč! Avšak je třeba vyzdvihnout Fraňkův příkladný sprint zpět do brankoviště. Proto v okamžiku Markova zakončení už brána zase tak prázdná nebyla…
Růžičkovu smečku nerozhodila ani tato událost. Sešívaní se dále vrhali vstříc nepříznivému osudu, a i když jim to v určitých pasážích dobře organizovaní sparťané vesele kazili, vždycky se nakonec po nějaké době dokázali probít do střelecké pozice. Tak skončila druhá a začala i třetí třetina…
Ačkoliv ji na trestné lavici opět odstartoval Pavel Kašpařík, pykající za krvavý zásah v Beránkově obličeji, byl to znovu domácí Marek, kdo se ocitl v nejnadějnější pozici této fáze utkání. Petru Fraňkovi tentokrát sjel puk z hole při snaze o rychlou rozehrávku a nejproduktivnější muž základní části extraligy jej svou okamžitou střelou ujistil, že takovéhle chyby už prostě dělat nesmí.
A dále? V podstatě neustále to samé. Na jedné straně Sparta, bránící svůj náskok pomocí rychlého přístupu a drzých protiútoků, na pólu druhém Slavia, zoufale se snažící najít sebemenší skulinu v soupeřově hře. A to nebylo tak jednoduché. I když si Petr Bříza nepřestával připisovat důležité zákroky, tak nějak ve vzduchu viselo, že pohár se prostě bude udělovat už dnes. Když se navíc v pětapadesáté minutě utrhli Straka s Hlinkou a proti Špaňhelovi, dokončujícímu jejich snažení, musel Franěk vytasit zákrok pocházející z kategorie těch nejhezčích, bylo jasné, že Holešovičtí prostě za titulem kráčejí sedmimílovými kroky. V témže okamžiku byl navíc vyloučen Kadlec… Ale slávisté se hodně snažili i teď – ve čtyřech. Z jejich strany příkladná ukázka bojovnosti. Bohužel pro ně - nic platná, sluší se dodat. Nejen, že prostě nemohli dát gól, ale ještě ke všemu se minutu a pětačtyřicet sekund před třetí sirénou na vlastní modré čáře stylem buldozeru přehnal přes obránce Petr Ton a jeho zlaté nohy jej rázem unášely vstříc Fraňkovi. Ten sice ránu krále letošních extraligových střelců zastavil, na dorážku Michala Sivka byl už však krátký…
Petr Bříza mávající během hry fanouškům, pokřik „mistři, mistři“ a exhibiční sparťanské přihrávky pak ukončily jednu z bezpochyby nejnapínavějších a hokejově nejhezčích finálových sérií extraligy. To navíc podle oficiálních údajů shlédlo dohromady úžasných 1 834 077 diváků přímo v arénách, nesoucích jméno po Sazce, či společnosti T-Mobile!
A na závěr jeden nakonec nepraktikovaný záměr z trenérské brašny Vladimíra Růžičky – ten totiž na soupisku napsal i jinak zraněného Tomáše Vlasáka, který by se oblékl do plné polní jen v případě, že by šestý zápas dospěl až k samostatným nájezdům. A i přes bolavé tříslo by do nich byl nasazen…
Tak se, vzhledem k jistým výše zmíněným skutečnostem, už nestalo. Nezbývá, než sparťanům potřást pravicí!
