O vítězi prvního finále měly po sedmdesáti minutách rozhodnout samostatné nájezdy. Na ty si Slávisté věřili, ovšem ani Sparta nepodléhala skepsi. “Věřili jsme si, protože jsme měli vzadu výborného Břízku. Mě na nájezd nominovali trenéři. Je to totiž hezký pocit jet rozhodující pátý nájezd. Jsem jen rád, že jsem dostal důvěru a že se mi povedlo nájezd proměnit,“ zamýšlel se hráč, který hraje již šestou finálovou sérii, sedmá v roce 2000 mu unikla jen kvůli zlomené ruce.
Olomoucký rodák při nájezdu nezaváhal a propasíroval Fraňkovi puk mezi betony. “Byl to momentální nápad, když jsem se ocitl před brankářem. Zakončení mi vyšlo tak, jak jsem chtěl. Hned jsem viděl, že je to gól,“ prozradil technický forvard. Ten předchozí nájezdy svých spoluhráčů ani nesledoval. “Dělal jsem to tak i ve Znojmě a vyšlo to. Takže jsem to zkusil i dnes,“ smál se Kratěna.
Nejlepší extraligový kanonýr základní části Petr Ton se zase dostává do velké pohody. Po dvoubrankovém posledním semifinále se Znojmem, vstoupil do finálové série v podobném stylu. Vstřelil totiž vyrovnávací branku a navíc ještě suverénně proměnil samostatný nájezd. Ton byl také zřejmě nejčastějším sparťanským střelcem, když občas zkoušel překvapivě na brankáře Slavie střílet i z větší vzdálenosti. “Franěk hodně puky vyráží před sebe, takže víme, že je možnost dorážek. Zkoušel jsem také střílet k tyčím a nahoru, protože jsem doufal, že třeba Franěk bude mít zakrytý výhled,“ dal nakouknout do taktické kuchyně hostů dvaatřicetiletý hráč.
Tonova chvíle přišla v čase 56:28, kdy si počkal na Graňákovu rozehrávku a vyrovnal střelou mezi betony skóre na 3:3. “Měl jsem tam dost šancí i předtím, ale aspoň že to tam spadlo tentokrát. Musím se ale trochu pochválit, protože jsem trochu předvídal, že to ten bek bude vyhazovat takhle. Takže jsem trochu zariskoval, vyjel jsem si pro puk a protihráč mě asi přehlédl,“popisoval Ton důležitou trefu, která vrátila na sparťanské hokejky klid a rozvahu.
Prohrávat pět minut před koncem o dvě branky a poté během minuty vyrovnat dodá každému týmu velmi psychickou vzpruhu. To nepopíral ani Petr Ton. “Mluvili jsme o tom před prodloužením, říkali jsme si, že v něm budeme chtít rozhodnout. Pak ale vznikl nějaký informační šum, že bude prodloužení dvacet minut s pěti hráči na obou stranách. To jsme slyšeli neradi, protože jsme věděli, že se nám bude ve čtyřech hrát lépe. Naštěstí se tahle “novinka“ nepotvrdila, takže jsme hráli ve čtyřech.“
Sparta, až na přečíslení Slavie v jednašedesáté minutě, hrála v nastavených deseti minutách lépe než její soupeř. "Měli jsme navrch, nevyužili jsme hodně šancí.“ Po sedmdesáti minutách tedy přišly na řadu samostatné nájezdy. V nich neuspělo prvních šest hráčů, jako první se trefil ve čtvrté sérii mladík Sobotka. Za Spartu odpověděl svým typickým blafákem Petr Ton. “Chtěl jsem Fraňka oblafnout, takže jsem najížděl více zleva. Jel jsem až jako čtvrtý, takže jsem viděl, že byl při předchozích nájezdech Franěk dost zalezlej. Nakonec jsem viděl, že je v brance místečko a udělal jsem svůj typický blafák,“ líčil rychlobruslař Ton, který z pěti nájezdů proti Fraňkovi čtyři proměnil.
