I druhý zápas s Libercem nabídl pořádné drama plné zvratů, čím to podle vás je?
Asi je to hrou obou týmů. Je to takové agresivní, chvíli tahá za kratší konec jeden tým, pak zase druhý. Pro diváky to musí být super utkání, když se vedení takhle přelévá. Zápas to byl náročný, Liberec je tým z horních pater tabulky a je to znát. Měli nepříjemné přechody do útoku, ale dnes to naštěstí bylo s úspěšným koncem pro nás.
Šťastný konec přišel v samostatných nájezdech, pro vás osobně prvních vyhraných v této sezoně…
Jsem moc rád, potěšilo mě to a doufám, že to tak půjde i dál. Hodně mi pomohli i diváci, kterých přišlo hodně a hnali nás, atmosféra byla super. Takovou kulisu bychom tu potřebovali častěji.
Po první bezbrankové třetině přišlo dvou brankové vedení soupeře, které jste ale ještě před druhou přestávkou stihli vymazat. Co bylo pro váš obrat klíčové?
Hodně důležitý byl hlavně ten kontaktní gól na 1:2. Pak jsme přidali další dva a to už se hraje hned lépe, jste na koni. Mohli jsme přidat ještě čtvrtý gól, šance jsme na to měli. Další vývoj utkání by pak možná vypadal jinak a nemuseli bychom se na konci tak nervovat.
Nervy přišly hlavně ve chvíli, kdy se soupeři podařilo dvěma góly opět vrátit vedení na svou stranu. Při gólu Martina Ševce jste neměl zrovna lehkou pozici, že?
Přesně tak, za mnou byli v tu chvíli v brankovišti dva hráči a já se tam moc nemohl hýbat. Natahoval jsem se pro puk, Ševcovu střelu jsem viděl. Snažil jsem se proti ní vylézt, ale byl jsem tam zaklíněný. Já tyhle situace v brankovišti obecně nemám rád, hrozí tam i zranění.
Na ledě i v hledišti byla ve zbytku zápasu cítit obrovská vůle jednobrankové manko stáhnout…
Tak to bylo, diváci viděli, že tam byla nějaká ošemetná situace, a hnali nás dopředu. Viděli, že potřebujeme pomoct. Chtěl bych jim poděkovat.
Po vytouženém vyrovnání z hole Roberta Saboliče nakonec došlo až na dovednostní disciplínu, ve které překvapivě většina hráčů na obou stranách volila střelu. Je to neobvyklé?
Přímou střelou je to někdy pro gólmana pěkně nepříjemné zakončení. Já to z pohledu brankáře vidím tak, že je to vždycky padesát na padesát mezi střelou a kličkou. Je to prostě buď a nebo.
Do branky jste se v postavil už počtvrté v řadě v Tipsport extralize od začátku utkání. Věřil jste si pak tím pádem na samostatné nájezdy o to více, že jste si celý zápas „udělal“ sám?
Do nájezdů už jsem nastoupil i v zápase proti Vítkovicím, kde se mi to ale moc nepovedlo. Nějak jsme to museli zlomit a jsem rád, že to dneska vyšlo na mě. Doufám, že příště to zase dopadne dobře, ať už to vyjde na mě, nebo na Pepise, to je jedno.
Jeden inkasovaný gól z celkových šesti samostatných nájezdů berete určitě jako hodně povedený moment, že?
To se mi povedlo možná tak v dorostu nebo v juniorce naposledy, mezi seniory se mi většinou v nájezdech moc nedařilo. Nebo jsme třeba vyhráli ve čtvrté sérii, takže to bylo kratší.
Je pro vás asi velmi příjemné, jít do zápasu v klidu od začátku, než se dostat na led až v jeho průběhu za nepříznivého stavu, že?
Už od začátku sezony, kdy jsme tu zůstali jen já a Pepis a s námi Lukáš Langer, jsem cítil, že by to mohlo být lepší. I v trénincích jsem se dostával víc do branky. V minulé sezoně jsem tu byl de facto na pozici trojky, k tomu to pendlování mezi extraligou a první ligou. Chtěl jsem do toho v téhle sezoně dupat a doufal, že to bude klapat. Za každý zápas jsem moc rád a užívám si to.
