V kolika letech jsi stál poprvé na bruslích? Kdo tě na zimák přivedl?
Na zimní stadion mě přivedli moji rodiče. Pokud si dobře pamatuju, tak to bylo asi ve třech letech, konkrétně v Neratovicích. Hned nato už jsem však šel na Spartu.
Pocházíš z hokejové rodiny?
Ne, vůbec. Můj táta dělal cyklistiku. Dříve u nás hokej nikdo nehrál, já jsem byl první.
Když jsi byl menší, dělal jsi i jiné sporty?
Začínal jsem na fotbale, ale tam jsem mi nelíbilo. Pak jsem šel na hokej a u něj už jsem zůstal.
V průběhu sezony jsi jakožto bek několikrát zaskakoval v útoku. Jak se v čase měnila tvoje pozice?
Až do konce dorostu jsem hrál v útoku. Obranu jsem začal hrát až první rok v juniorech, a to s tím, že jsem to ze začátku střídal. Druhý rok už jsem hrál nastálo v obraně.
Která z pozic je ti bližší? Kde mají obě své plusy a minusy?
V útoku určitě není taková zodpovědnost. Když se udělá chyba v obraně, tak je to vidět daleko víc.
Kdo platí za tvůj hokejový vzor?
Hokejový vzor asi nemám, ale hodně se mi líbí obránce Samuel Girard z Colorada. Je malý, ale hodně rychlý.
Spartu jsi opustil jen na část minulé sezony. Jak tě angažmá v NCDC posunulo?
Na Spartě jsem vyrostl. Jsem odchovanec, učil jsem se tu bruslit. Až v minulé sezoně jsem na její část odešel do Ameriky. Řekl bych, že jsem se osamostatnil. Podíval jsem se, jak to funguje jinde. Myslím si, že to pro mě byla skvělá zkušenost.
Který trenér tě v kariéře nejvíce pozvedl?
Řekl bych, že když jsme měli v juniorech pana Žemličku, tak to pro mě byla velká škola. Pan Slavíček nám toho za poslední roky také předal hodně. Pod ním už hraju čtvrtým rokem. Poslední dvě sezony nás trénuje pan Netík, se kterým jsme si suprově sedli. Vyzdvihl bych tyhle tři.
Jaké jsou tvé hokejové přednosti a kde by ses naopak ještě potřeboval zlepšit?
Jako přednost bych asi zmínil rychlost. Myslím, že jsem dobrý bruslař. A kdybych měl říct, co zlepšit, tak asi střelu a hru do těla.
Jaká největší nepříjemnost tě v kariéře potkala?
No, v této sezoně toho bylo hodně. Zatím to je pro mě asi vůbec nejtěžší sezona. Měl jsem tři docela velká zranění. Měl jsem natržený vaz v koleni, upon hamstringu, trhlinu v třísle a pak jsem měl ještě natržený vaz v kotníku. S tím jsem hrál asi dva měsíce. Hrál jsem na práškách, nebylo to vůbec příjemné.
Máš nějaké rozhodnutí, za které jsi zpětně rád, že jsi ho učinil?
Zatím jsem jich moc neudělal, protože jsem celý život tady, na Spartě. To bylo jednoznačně dobré rozhodnutí. (usmívá se) Dalším skvělým rozhodnutím za mě byla určitě Amerika.
Co zatím považuješ za svůj největší kariérní úspěch?
Určitě juniorský titul, který jsme vyhráli dva roky zpátky. Taky ale musím zmínit možnost zahrát za áčko, podívat se do O2 areny. Řekl bych, že to pro mě byl takový splněný dětský sen.
A máš nějaký cíl?
Aktuálně mám jen krátkodobý, a to vyhrát tento rok titul. Dál se uvidí.
Jako overage momentálně hraješ v juniorech svou poslední sezonu. Už víš, kam povedou tvé další kroky?
Byl bych moc rád, kdyby se mi podařilo zase podepsat tady na Spartě. Ale pokud ne, rád bych se uchytil někde v dospělém hokeji, abych mohl hrát dál, protože to miluju a baví mě to.
