Já se na góly ale moc nekoukám. Pro mě jsou mnohem důležitější body v tabulce týmů. Nejsem žádný střelec, takže mě nějaká osobní statistika produktivity nechává klidným.
Ale neříkejte mi, že vám góly nepomůžou zvednout sebevědomí…
To vám samozřejmě pomohou. Když jsem byl mladší, tak jsem nějaké branky dával, teď mám ale jiné povinnosti. Jsem samozřejmě rád za každou trefu. Jen doufám, že se mi bude takhle dařit i nadále.
V minulosti vás hodně trápily zdravotní problémy. Jak jste na tom v současnosti?
Cítím se dobře. Dlouho jsem odpočíval kvůli poraněné ruce. Ale naštěstí jsem se vrátil vcelku rychle a podle mě i ve formě.
V pátečním utkání v Třinci jste doklepával střelu Petra Tona do sítě. Po zranění Jakuba Koreise jste už proti Znojmu nastoupil po Tonově boku. Jak se vám tam hrálo?
Podle mě to bylo dobré, zvykneme si na sebe. Petr Ton hrál s Kubou Langhammerem už loni, takže si rozumí. Mojí rolí v tom útoku je hrát důrazně a bránit. Petr s Kubou už něco vepředu vymyslí…
Přesto jste se proti Znojmu dostal v pětadvacáté minutě do samostatného úniku. Proč nevyšel?
Měl jsem dlouho problém s pukem, nedařilo se mi ho zkrotit. Když se to konečně podařilo, tak jsem byl blízko u Trvaje, který mi ho vypíchl hokejkou. Dlouho jsme taky dumal, jestli si dát puk do forhendu nebo do bekhendu. Kdybych zvolil forhend, tak jsem toho góla mohl dát. Naštěstí mě později zastoupili spoluhráči.
Neradil vám Petr Ton, jak takový únik příště lépe řešit?
Tentokrát ne, ale na střídačce se bavíme o různých situacích…
Víkend jste zvládli bez ztráty bodu. Mohou vás ty dvě výhry nakopnout k lepším výkonům?
Snad ano. Už prohra se Slavií byla nešťastná, nehráli jsme špatně. V Třinci se nám dařilo, proti Znojmu jsme se zase dokázali po první třetině zvednout. Můžeme jet tedy na Kladno s relativním klidem.
