To tu naposledy vyhrály České Budějovice 3:0. Od té doby už jen v T-Mobile Aréně prohrávaly. Vzpomenete si ještě na ten vítězný zápas, v kterém jste si připsal dvě asistence?
Už si nevzpomínám, vždyť je to více než šest let.

Ve čtrnáctém vítězném zápase jste si vybudovali čtyřbrankový náskok. Do třetí třetiny jste však vstoupili úplně jinak. Co se stalo?
V kabině jsme si říkali, že je sice hezké, že vedeme 5:1, ale že Budějovice měly také spoustu šancí. A stejně jsme tu situaci asi podcenili. Bylo to o čtyři branky a my jsme si mysleli, že se už nic nemůže stát. Mountfield pak dal dvě branky a pro nás se stal zápas opět těžkým.

Bylo vám v zápase nejhůře, když daly České Budějovice čtvrtý gól?
Asi ano. Bylo to v době, kdy do konce zbývalo ještě relativně hodně času a hrozilo, že by mohly České Budějovice ještě vyrovnat. Naštěstí jsme z přesilovky zvýšili na 6:4, jinak by to asi ještě bylo velké drama.

Trenér Jelínek na pozápasové tiskové konferenci řekl, že to je vítězství, za které se nechválí. Říkali vám k tomu něco?
Samozřejmě, že ano. Zavřeli jsme se sami hráči v kabině a o zápase jsme si popovídali. Nestalo se nám poprvé, že jsme nechali soupeře málem vyrovnat. V play-off by se nám takováhle situace mohla hrubě nevyplatit. Každý víme, co jsme mohli udělat více, abychom se podobné situaci vyvarovali. Tohle vítězství těší, ale ne po takovémhle průběhu.

Jsou vaším současným největším problémem nepokryté dorážky?
Neřekl bych, to je až finální problém. V pátek jsme nezvládali útoky Českých Budějovic z druhé vlny. Špatně jsme pokrývali obránce soupeře, měli spoustu střel.

Vy osobně jste se v utkání dostal do dvou velkých šancí. V šestatřicáté minutě jste se dostával do samostatného úniku, ale asi vám chyběla rychlost, že?
Problém byl, že jsme nemohl jet rovně, cestu mi totiž zkřížil bek. Musel jsem se mu vyhnout a pak už mě dojel zezadu druhý hráč. Ve druhé šanci jsme v závěru jeli dva na jednoho. Chtěl jsem původně nahrávat, ale nakonec jsem střílel. Buď jsem vystřelil nad, nebo mi to nad vytáhl Eda. (pozn. red. – Roman Turek). Škoda, mohl jsem definitivně rozhodnout.

V týmu Mountfieldu naskočil váš parťák z prvního útoku Vsetína Roman Stantien. Říkali jste si něco?
Jenom jsme si na buly řekli, že jsme nečekali, že si proti sobě zahrajeme, aniž by jeden z nás měl na sobě dres Vsetína. Často si voláme, určitě si po telefonu promluvíme i po tomhle zápase.

Před reprezentační přestávkou jste mi říkal, že jste velmi unavený. Pomohla vám pauza?
Samozřejmě, že ano. Doufám, že z tohohle odpočinku budu čerpat v play-off. Cítím se teď docela v pohodě.

Všimli jste si, že od třiatřicáté minuty vám chyběl Dušan Salfický?
Všiml jsem si toho až na konci druhé třetiny, když jsem se šel napít. Mám láhev s pitím u Hynka Svobody, on najednou však na střídačce nebyl. Když přišel, tak říkal, že pomáhal doktorovi. Já jsem však neviděl, že by byl někdo zraněný. Hynek mi až pak řekl,že šili Salfu. Říkal jsem si, že už takhle toho má dost a ještě ho zraní vlastní hráč na střídačce. (smích)