Ptáček však popíral, že by v jejich hře proti Středočechům hrála roli psychika, přesto, že z posledních sedmi vzájemných zápasů získala sparťané jen pět bodů. “Já osobně jsem nevnímal zápas nějak jinak, hraji pokaždé vždy stejně. Tenhle faktor může nějakou roli hrát, ale já si myslím, že v tom to není.“ Jednatřicetiletý zadák byl rád i za získaný bod. “Je dobrej, ale tři by byly lepší,“ pousmál se rodák z Prahy.
Po polovině utkání pomohl Ptáček i obranným zákrokem, když odpaloval puk směřující do nechráněné Dubovy klece. “Před brankou se to mlelo. Viděl jsem, že puk není pod brankářem úplně přikrytý. Jel jsem proto za něj. A puk opravdu vyjel, tak jsem ho odpálil pryč,“ nedělal trojnásobný ligový šampión ze svého zásahu žádnou vědu.
První dvě třetiny vypadalo dění na ledové ploše z divácké tribuny velmi klidně, někdy až ospale. “Dle mého čekalo Kladno na začátku zápasu co s nimi vyvedeme. Po vyrovnání to však začalo být obou stran takové “nijaké“. To byla voda na kladenský mlýn. Oni dělají, že nehrají a pak náhle udeří. Možná proto ta hra vypadala nemastně neslaně.“
František Výborný na pozápasové tiskové konferenci označil za velkou chybu nevyužití přesilovky čtyři na tři v prodloužení. “Pokaždé by přesilovky čtyři či pět na tři měly končit góly. Přesilovku v prodloužení jsem hrál. Nevyvedl se nám v ní začátek, pořádně jsme ani nevystřelili na branku. Poté jsme začali střílet, ale nedokázali jsme do branky dopravit vyražené puky,“ analyzoval milovník motorek promarněnou šanci na bod navíc.
Celkem dvanáct samostatných nájezdů muselo rozhodnout o vítězi posledního domácího zápasu před reprezentační přestávkou. Nejdříve se jely na každé straně tři nájezdy, z nich Kladno i Sparta dvakrát skórovali a pak následovala několikaminutová pauza. “Nerozuměli jsme si s rozhodčím, když jsme se ptali, zda mohou jet ti samí hráči. Já i Pavel Patera jsme měli stejný dotaz, ale rozhodčí Turčan si myslel, že se ptáme, zda může jet pořád jen jenom jeden hráč.“
Přesto, že jeli Holešovičtí celkem šest nájezdů, ošidnou disciplínu si vyzkoušela jen trojice hráčů. Jan Hlaváč proměnil oba nájezdy, Petr Ton jeden a Jaroslava Hlinku při nich pronásledovala smůla, když mu nejdříve nevyšel blafák do bekhendu a při druhém pokusu mu puk utekl z hokejky. Kapitán úřadujícího mistrovského týmu příliš neuvažoval, že by se na nájezd postavil osobně. “Možná kdybych chtěl a bouchl holí do mantinelu a řekl, že chci jet, tak bych jel. Ale bylo by to jen v případě, kdyby si některý z našich šikovných útočníků nevěřil a nechtěl jet,“ prozradil sparťanský odchovanec.
