Jak sis užil zápas pod širým nebem proti Litvínovu?
Člověk takový zápas nehraje každý den. Nevím, jestli se mi to ještě někdy podaří. Přijeli jsme sem vyhrát, abychom měli další tři body do tabulky. A výhru jsme mohli oslavit s fanoušky, takže lépe to dopadnout nemohlo.

V čem byl podle tebe hlavní rozdíl mezi Open Air a hrou v uzavřené hale?
Hodně foukalo, také diváci byli dál od hřiště, led byl horší a novinkou pro nás byly i průhledné mantinely. V první třetině jsme se trošku ztráceli, člověk pomalu nevěděl, kde mu končí hřiště, to byl nezvyk.

Odpoledne při zápase německých týmů dost pršelo. Jste rádi, že na vaše utkání přestalo?
Extrémně. To byl asi nejlepší dárek, protože v dešti to muselo být šílený. Docela jsme litovali kluky, když jsme je viděli, jak byli promočení.

Byla ale velká zima, jak jste s ní bojovali na střídačce?
To bylo nepříjemné. Když tam potom člověk při oslabení nebo při přesilovce déle seděl, tak trošku zatuhnul.

A jaké bylo korigovat puk na ledě? Bylo vidět, že hodně odskakuje.
Led samozřejmě kvůli počasí nebyl moc dobrý. Na druhou stranu to počasí bylo exkluzivní, ale samozřejmě jen v uvozovkách. Led nebyl úplně to, na co jsme zvyklí.

Na drážďanském stadionu hlásili vyprodáno, tedy nad 32 tisíc fanoušků. To znamená pro Spartu další rekord v návštěvnosti. Co říkáš na atmosféru?
Lidí bylo hodně. Jsme rádi, že dorazili a myslím, že to splnilo účel, jaký jsme chtěli.

Určitě bylo příjemné i to, že jste před zápasem mohli být s rodinou..
Jo, to bylo super. Hned, jak jsme dostali možnost vzít sem rodiny, věděli jsme, že toho využijeme. Užili jsme si i včera celý den, za to jsem hrozně rád.

A těšíš se zpátky domů do O2 areny?
Těším se, že ten kolotoč venkovních zápasů zase trošku opadne. Ale v lednu nás čeká hrozně moc utkání, takže se nemůžu dočkat, že se zase všechno vrátí do starých kolejí.