Můžu panu Bokrošovi jen poděkovat, že se o mě zmínil. Jde však o spolupráci celé lajny a celého mužstva. V sérii jsem vystřídal kvůli zranění Ondry Kratěny více spoluhráčů, prakticky každý gól jsem dal s někým jiným. Mám na mysli hlavně ty přesilovkové góly, v nich se spoluhráči točili. Každopádně jsem rád, že jsem dostal v přesilovkách důvěru a že jsem se za ní mohl odvděčit nějakými góly.
Přitom se vám ke konci základní části střelecky nedařilo a nyní máte průměr gólu na zápas…
Přiznám se, že jsem se svým výkonem v play-off hodně spokojen. Nečekal jsem, že budu mít gól na zápas, přeci jenom ve vyřazovacích bojích padá méně branek. Doufám, že se mě bude střelecké štěstí držet i v semifinále.
Trenér Bokroš naznačil, že jste si vybral dobré hokejky. Byly v něčem speciální?
Těsně před play-off mi přišly nové hokejky. Konečně to byly ty správné, ty které si žádám od začátku sezony. Někdy byly problémy se zahnutím, jindy byly zase o centimetr delší. Ale musel jsem s nimi hrát, na nové bych totiž čekal několik dalších týdnů. Dnes mi hokejku na zápas vybral Martin Štrba, který hraje se třináctkou, přitom já nemám od loňska číslo třináct rád. (Ton si zlomil loni v pátek třináctého ledna v Litvínově ruku – pozn. autora) Mám hokejky očíslované a s třináctkou vždy jen trénuji, nehraji s ní zápasy. Dnes jsem si jí vzal na rozbruslení. Martin Štrba si s námi byl zabruslit a když mě s tou hokejkou viděl, tak mi řekl, že je to ta pravá, že s ní dám dva góly. Ondra Kratěna s tím souhlasil, tak mi nezbývalo, než si ji vzít. (smích)
Myslíte si tedy, že jste prolomil prokletí čísla třináct?
Doufám, že ano. Schovám si jí a začnu s ní hrát v semifinále.
Jste rádi, že se vám podařilo natáhnout vítěznou sérii proti Zlínu? Jde už o pátou vyhranou sérii nad Zlínem v play-off…
Určitě ano. Dnes se nám ale nevedlo v první třetině, věděli jsme, že poslední krok je nejtěžší. A na některých hráčích byla vidět nervozita, zbavovali se puků, nechtěli udělat nějakou chybu. Hodně nám pomohl gól do šatny, pak jsme ve druhé třetině předváděli pěkný útočný hokej pro diváky. Od druhé třetiny jsme hráli hokej, na který jsou naši diváci zvyklí. Jsme rádi, že jsme sérii ukončili. Pomohlo nám domácí prostředí, víc si tu věříme. Loni jsme vyhráli doma v play-off všechna utkání, tak doufám, že bude tahle série i nadále pokračovat.
Otočili jste zápas z 0:1 na 3:1. Pak jste si ale vcelku zbytečným faulem zápas zdramatizovali. Zatrnulo vám hodně?
Určitě. Sami jsme si to pak vyříkali, že je hezké být namotivovaný, ale že ten faul ve středním pásmu byl naprosto zbytečný. Také jsme z toho hned po jejich signálu dostali gól. Přitom jsme si Kubou Langhammerem říkali, že si na Tomíka musíme dát pozor. Přišla však rychlá přihrávka od mantinelu a Tomík to krásně trefil. Ve třetí třetině jsme se snažili více bránit, ale zase jsme nechtěli zalézt do vlastní třetiny jako v minulých utkáních. Pořád jsme měli dost ofenzivních výpadů, i když jsme hráli systémem jedna – čtyři.
Stále zarůstáte, nyní i v obličeji. Jak to vnímá rodina?
Děti si už zvykli. Syn mě překvapuje svým zájmem o hokej, sleduje ho, počítá výhry a ptá se kdy se už oholím. Tak mu jen říkám, ať ještě nějaký týden počká, že se pak ostříhám a oholím.
