Úvodní branku souboje s Budějovicemi, které jely do Prahy po sérii čtyř porážek, vstřelila v této sezóně bohužel dost neobvykle Sparta. Poté ale tahala za kratší konec, Budějovice nakonec zvítězily 4:3. „Přijdeme do zápasu, nafackujeme si tam tři góly, vyhodíme puk za mantinel, srazíme se, necháme hráče volného. Už se z toho nemůžeme dostat,“ konstatuje Vykoukal. „Doufám, že tady aspoň vydržím a pomůžu týmu nějak se zvednout. Ale nevím jak, nevím, co udělat jinak .“
Sparta se sice posunula před týmy, které byly postiženy kontumační aférou, ale body nezískává. „Ty týmy si to na ledě odehrály a body jim vzal člověk z klubu, který udělal chybu. Oni za to nemůžou. Jestli někomu vzali nebo nevzali body, my musíme vyhrávat, vytvářet si šance a dělat body. To zatím neděláme,“ ví Vykoukal.
Takovou situaci, ve které se nyní holešovický klub nachází, prý ještě nezažil. „Každý to vidí, ani nemám co říct. Můžu tu stát a sypat si popel na hlavu. Strašně rád bych vám dal odpovědi, ale všichni to už řekli tisíckrát a výsledek je takový, jaký je. Když vidím naše tréninky a zápasy, vidím to i sám na sobě. Jak se cítím na tréninku a v zápase. Strašně rád bych řekl něco z naší strany pozitivního, ale tam nejsou pozitiva,“ smutní.
Devětatřicetiletý člen defenzivních řad Sparty tak pomýšlí na konec kariéry, o kterém uvažoval už před sezónou. „V duchu jsem uvažoval, že kdyby byla sezóna dobrá, bude poslední. Ale za téhle situace cítím, že to tak je. Potřebuji si statečně odehrát zbývající zápasy, hlavně ty před našimi fanoušky, a pomoci týmu, aby se dostal na vyšší příčky. Neodcházet odtud po sezóně se sklopenou hlavou,“ přeje si.
I přes mizernou situaci přišlo Spartu téměř šest a půl tisíce diváků. Ani jejich podpora ale nepomohla k zisku bodů. „Samozřejmě jsme šťastní, že na nás nebučí nebo nepískají. Těžko říct, jestli bychom pak hráli lépe nebo hůř. Byl bych šťastný, kdybych si těch čtrnáct nebo patnáct domácích zápasů mohl zahrát před deseti tisíci, ale to se mi asi nepovede…“
