Do kladenského týmu poprvé nakoukl v sezoně 2010/2011, v té minulé už patřil k základním stavebním kamenům Středočechů a připsal si 15 branek a 18 asistencí. Nyní však přestoupil do týmu Pražanů, protože se na Kladně cítil nevyužitý. Potřebu předvádět se bývalému klubu ale ve specifickém zápase neměl: „Popravdě jsem se nepotřeboval nijak předvádět, lidé vědí, jak umím hrát, takže jsem si nepotřeboval nic dokazovat,“ zůstává v klidu.
Zato kladenské publikum mělo po celý zápas chuť dávat mu jeho odchod pořádně sežrat. Při jeho pobytu na ledě pískalo, bučelo a skandovalo na něj „Jidáši“. I to bral ovšem Hovorka s nadhledem. „A tak já jsem to čekal. Co s tím člověk udělá. Alespoň je vidět, jaký je to kousek od lásky k nenávisti. V jednu chvíli jste oblíbený a hned jste zase nenáviděný. Nemám jim to za zlé, je tu svoboda projevu, takže ať si křičí, co chtějí. Já jsem se soustředil na hokej,“ podotýká.
Hlavní příčinu vysoký prohry svého nového klubu viděl v tom, že tým si navzdory pokynům nepohlídal první třetinu. „Měli jsme v ní výpadek. Něco si povíme a vůbec to nedodržujeme. Říkáme si, že musíme odolat úvodnímu tlaku první lajny, a oni hned dají dva góly. Záměr byl udržet úvodní tlak, protože jsme věděli, že Kladno se bude tlačit. První třetinu jsme chtěli uhrát na 0:0, bohužel jsme ji prohráli 0:3, to byl rozhodující okamžik celého zápasu,“ mrzelo ho.
Na sparťanské straně navíc došlo ke kurióznímu momentu. Po třetím gólu za svá záda vystřídal Marek Schwarz, v polovině zápasu si ale poranil kyčel a Schwarz se do branky zase vrátil. „Po pravdě já jsem ani nevěděl, že Neuvirth odešel z ledu. Byl jsem na střídačce a asi jsem zrovna koukal jinam. A najednou jsem viděl, že Schwarz je nazpět, ani jsem nevěděl, co se děje. Až v kabině jsem zjistil, že má nějaké drobné zranění,“ komentoval situaci slovenský útočník.
Ten se poprvé představil proti hvězdné první lajně Kladna, donedávna svým spoluhráčům. Zcela nevšední zkušenost to pro něj však nebyla: „Když jsem byl ještě na Kladně, tak jsem s mojí lajnou proti nim hrál pravidelně na trénincích, takže jsem na ně zvyklý. Věděl jsem, co od nich očekávat. Problém to pro mě nebyl,“ usmál se. Možná i proto ho kouč Sýkora na třetí třetinu poslal do prvního útoku, kde se s Jágrem a spol. potkával.
Po dvou výhrách doma tak sparťané venku opět selhali a vrací se s prázdnou. „Musíme se odrazit od toho, že začneme vyhrávat doma. Dobré výkony z domácího prostředí pak můžeme potvrzovat i venku. To je pro nás nejdůležitější, chytit nějakou šňůru vítězných zápasů a pravidelně bodovat. My jednou vyhrajeme a pak prohrajeme, nepotvrdíme dobrý výkon z domácího ledu,“ komentuje to Hovorka.
