Lukáši, po třech prohrách máte vítězství, co bylo tím hlavním klíčem tohoto zápasu?
Asi využité přesilovky, my proměnili dvě, oni žádnou. Nejdůležitější byl asi gól na 2:0, kdy to tam padlo dvě vteřiny před sirénou. Po tom se nám ulevilo.

Byly právě přesilovky něco, na čem jste teď v tréninku nejvíce pracovali?
Nejen na nich, náš problém je vůbec dávat góly, takže jsme museli zapracovat na ofenzívě. Ale také na defenzívě. V naší situaci musíme trénovat všechno.

Ulevilo se vám po tomto vítězství, spadla z vás pomyslná deka?
Nemyslím si, viděli jste třetí třetinu. Musíme jít do dalšího zápasu s pokorou, vlítnout na ně, dát nějaké branky, abychom se do toho dostali. První dvě třetiny byly super, měli jsme plno šancí, ale v poslední třetině nás zamkli. A bylo to tím, že jsme přestali hrát, zatáhli to a jen čekali, co s námi udělají.

Čím to bylo, že jste ve třetí třetině Litvínov pustili zpět do hry?
Vyplývá to ze situace ze začátku sezony, kdy se nám optimálně nevede. Dostáváme laciné góly po našich hrubých chybách a všichni se nás snaží potrestat. Tohle má asi každý v hlavě, a proto jsme to zatáhli. Myslím, že to není cesta a měli bychom hrát aktivněji. Na druhou stranu jsme dobře dostávali kotouče z pásma, oni se do nás museli tlačit. Ale měli bychom hrát více u nich, aby je to stálo síly a my byli více na puku.

Může tenhle zápas přesto být odrazový můstek k lepším zítřkům?
Takhle jsme tady stáli někdy před 14 dny po utkání s Libercem. Může a nemusí. Já doufám, že bude. Máme doma ještě dva zápasy, musíme to ubojovat stejně jako dneska, jiná cesta není. Žádné hezké góly dávat nebudeme, nelepí nám to, nadřeme se, i když máme šance. Ve Zlíně jsme měli šest tutovek, nedali jsme je a prohráli. Teď nám to tam spadlo, i když tam šance na další góly byly a mohli jsme vyhrát výraznějším rozdílem. Na druhou stranu jsme také mohli na konci nějakou branku dostat. Franta Lukeš tam poslal ránu z voleje a Dejv (David Honzík) to zázračně chytl, takže je to i jeho zásluha.

Litvínov měl za sebou ještě delší sérii proher, nezvítězil už sedmkrát v řadě. Bylo to na hráčích znát?
Znát to je, ale stejně tak na nás, protože ani nám se nedaří, nedáváme moc gólů, trápíme se v koncovce. Dneska jste viděli tu třetí třetinu, kdy jsme byli moc ustrašení. A přitom zbytečně, vedli jsme 3:0 a místo toho, abychom si hokej užili, jsme se zatáhli. Litvínov do nás chodil, nahazoval puky a my jsme s tím měli problémy.

Jste teď v situaci, kdy se snažíte ještě více než jindy? Cítíte, že musíte vyhrávat?
Musíme sklapnout uši, dát hlavu mezi ramena a fárat. Bez práce to nepůjde, všichni si to uvědomujeme, snažíme se do toho dát všechno, nikdo nic nevypouští. Bohužel děláme velké chyby, za které jsme potrestáni. Třeba se to otočí a budeme vyhrávat větším rozdílem, ale teď to tak bohužel není.

Hned na začátku utkání jste se uvedl parádní kličkou. Je to třeba něco, co vás můžeš vyvést z krize, že se nebudete bát i přes nepříznivé výsledky tvořit?
Já říkám furt, že v útočném pásmu si musíte něco dovolit, něco vytvořit. Jakmile se budeme zbavovat puků, to je cesta do pekel. Musíme tvořit, být co nejvíce na puku a být agresivní do brány. To je cesta, která vede k vítězství. Zkusil jsem to, bylo to jeden na jednoho, i se štěstím to vyšlo. Chtěl jsem to nahrávat, ale bek mi do toho sáhnul, tak jsem vystřelil. Nejsme v takové pohodě, abychom si to dávali do prázdné branky.

V posledních utkáních nenastupujete po boku vašeho tradičního parťáka Petra Kumstáta, jaká byla spolupráce se Smejkalem a Saponarim?
Je to jiné, samozřejmě jsem na Kumiho zvyklý, ale takový je život. Trenéři chtěli dát nějaký impulz, rozhodit lajny, aby se začalo dařit všem, abychom se chytli. Nikdo neříká, že se s Kumim zase k sobě nevrátíme. Ale kluci hráli výborně, i minulé utkání hrál Vinny velmi dobře.