„Začali jsme dobře, byli jsme správně navnaděni a všechno se vyvíjelo tak, jak jsme chtěli,“ naráží Broš na slibný vstup do utkání, z nějž ale Pražané nedokázali vytěžit víc než jen několik střel na hostujícího brankáře. „Jsme ve stádiu, kdy už prostě musíme otočit kormidlem a vydat se konečně na druhou stranu,“ připouští. A to se dlouhou dobu nedařilo. Severočeši navíc zčista jasna udeřili.
„Srazil nás gól, který padl po evidentním faulu na našeho hráče,“ kroutí bezmocně hlavou. „K tomu ještě přičtěte sérii neskutečných náhod, kdy se puk od našich hráčů odrazil až na hůl soupeře. Ten vůbec nevěděl, jak se k němu dostal,“ vzpomíná Broš. Volného kotouče se zmocnil Kudrna a bez větších potíží zavěsil. „Zkrátka klasický gól, jaký můžeme dostat.“ Hosté se tak v 18. minutě ujali vedení.
Dvougólový náskok však Holešovičtí rychle umazali zpět na rozdíl jedné branky. A gól to byl vskutku zajímavý. „To byla střela snad z brankové čáry,“ líčí Broš počínání svého kolegy z útoku Karla Hromase. Tomu se podařilo z úrovně branky nastřelit gólmana hostí tak šikovně, že si sám srazil kotouč do sítě.
Podle Broše je klíč k úspěchu schovaný v jediném: Ve střelbě. „Ta nám chybí. Ale dnes jsme pálili ze všech pozic. Musíme se do ní zkrátka víc tlačit.“ Dvě minuty před koncem vyrovnal skóre Yorick Treille a poslal zápas do prodloužení. „Gólman neviděl a už bylo vyrovnáno,“ stručně vystihuje gólový moment centr prvního útoku.
Po vydřeném vítězství tak panuje v kabině alespoň dočasná spokojenost. „Za dva body jsme rádi. Zvlášť ten druhý jsme chtěli vydřít za každou cenu. A povedlo se,“ tvrdí Broš.
Sparta však zaznamenala teprve čtvrtou výhru v jedenácti zápasech. Z toho druhou v prodloužení. „Nejsme úplně v nejlepším psychickém rozpoložení. Nehraje se nám lehce. Ale musíme se přesvědčit, že v sobě máme vnitřní sílu. Že to chce se jen pořádně nastartovat. Ten mančaft na to bezesporu má,“ věří Broš.
Sparťanskou šatnu ale zároveň neopouští víra v lepší zítřky. „Byť teď skoro vše hraje proti nám, my věříme, že se to už brzy otočí,“ uzavírá.
