Ptal jsem se rozhodčího Pavla Mikuly, zda proti mně něco má, nebo zda jsem mu něco neudělal. (smích) On mi odpověděl, že to tak prostě vyplynulo. Asi ho tedy budu muset pozvat na pivo a popovídat si s ním, abych byl jeho kamarád. (smích) Teď vážně – kdybych se měl vyloučit, tak bych šel ven za ten první a třetí zákrok. U toho druhého nevím za co jsem pykal. Pět metrů okolo mě nikdo nebyl a najednou jsem byl vyloučen. U prvního faulu jsem se zapřel více než soupeř a ten ošklivě nalétl na mantinel. Třetí faul – tam jejich hráč byl u Tomáše Duby a šťouchal do něj. Tak jsem mu trochu pomohl na zem.
Dvakrát v kariéře jste byl nejslušnějším hráčem ligy. Stalo se vám někdy, že byste šel třikrát za sebou na trestnou lavici?
Nikdy se mi to nestalo.
Neinspiroval jste se bývalým sparťanským obráncem Davidem Kočím, který se v neděli v noci, při své premiéře v NHL, stihl třikrát poprat a ještě krvavě faulovat?
S Davidem jsme kamarádi. O jeho premiéře jsem četl, dokonce jsme se o tom s klukama v kabině bavili. Ale na něj jsem při zápase vůbec nemyslel, navíc kdybych ho chtěl napodobit, tak bych musel trochu přitvrdit. (smích)
Do pátého čtvrtfinále jste vstoupili hodně pasivně, Tomáš Duba to nazval ustrašeně. Čím to bylo?
Poslední krok bývá vždy těžký. A na nás bylo ze začátku vidět, že se ho bojíme udělat, báli jsme se vyhrát. Pak se to trochu zlepšilo a ve třetí třetině třetině jsme už zápas kontrolovali. Ale ten začátek byl z naší strany strašný.
Zlín stihl na konci druhé třetiny v přesilovce snížit na 2:3. Obávali jste se ještě o výsledek?
Vést o dvě branky je samozřejmě vždy lepší. Když jsme však dali na 3:1, tak se nám zvedlo sebevědomí, bylo cítit, že jdeme za vítězstvím. Udělali jsme hloupý faul, ale víme, že zlíňáci takhle dlouhodobě hrají - přijedou k mantinelu a otočí se. Stačí k nim přijet, drknout do nich a už je to faul. My se každopádně musíme podobných vyloučení vyvarovat, pokud chceme pomýšlet někam výše.
Poučili jste se z prvního zlínského zápasu, kdy jste také vedli o gól, ale zalezli jste do obranného pásma, což nakonec vedlo ke Kašpaříkově vyrovnání?
Věděli jsme, kde se tehdy stala chyba. Bylo to i vidět na naší hře, aktivně jsme ve dvou hráčích napadali. Je to pak ale hlavně práce útočníků, beci si hlídají najíždějící hráče. Útočníci musí obtěžovat hráče soupeře, bořit a rozbíjet jim rozehrávku.
Pokud se ohlédnete za celou sérií, co bylo z vašeho pohledu rozhodujícím momentem?
Důležité bylo, že jsme do Zlína jeli s vedením 2:0. Všichni jsme si to přáli, ale bylo to těžké. Pak se nám podařilo splnit takové to oříkané klišé – vyhráli jsme jeden zápas u soupeře. Doma jsme to chtěli ukončit, a i když to skřípalo, tak se nám to povedlo. Dalším důležitým aspektem byl výkon gólmanů, Tomáš byl lepší. V prvním zápase zavřel kasu, ve druhém zase vychytal Petra Lešku. Ukázal, že už nějaké zkušenosti má, pomohl nám.
V play-off se také zlepšila obranná hra Sparty. Kde se vzala ta proměna?
Celý tým zlepšil k bránění přístup. Není to jen o obráncích, ale o celé pětce.
V pondělí a v úterý máte volno. Jak jej vy osobně strávíte?
Když počasí dovolí, tak se kousek svezu na motorce. V sobotu jsem byl na výstavě motorek a hned mi začalo škubat v ruce. (smích) Ale neriskoval jsem, nechal jsme si to až na chvíli, kdy bude volno. Samozřejmě se bude ale také na sto procent věnovat rodině.
